V předvečer historické bitvy J

Premiér Johnson vytlačuje z brexitu poslance. Politická nejistota v Británii se prohlubuje

e to otázka života a smrti, prohlásil v jednom ze svých projevů premiér Boris Johnson, když sliboval, že brexit dotáhne do konce za každou cenu. Mnozí Britové si možná mysleli, že je to jen další z jeho teatrálních gest. Teď si to už nejspíš nemyslí.

Ještě do středečního dopoledne se v politických kruzích a médiích vedla debata o tom, jestli má Dolní sněmovna právo hrozící divoký brexit zastavit. Diskutovalo se o tom, který mandát je silnější: hlasování občanů v referendu, nebo v parlamentních volbách. Jinými slovy, jestli mohou lidem zvolení zákonodárci měnit přímé rozhodnutí lidu.

Poté, co se na jaře v Dolní komoře odehrávala týdny trvající bitva mezi zákonodárci a kabinetem, která nakonec vedla k několikerému odkladu brexitu, bylo jasné, že i na podzim se budou britští zákonodárci snažit odchod bez dohody zablokovat. Opozice dokonce hrozila, že se pokusí vládu svrhnout a dát lidem šanci, aby ve volbách vybrali nové zástupce a třeba i přehodnotili své rozhodnutí z června roku 2016.

Bez záchranné brzdy

Krok Borise Johnsona, přerušit na podzim parlamentní sezení, zamíchal kartami. O tom, že se k tomuto kroku chystá, se vědělo. Mluvil o něm během kampaně před stranickými volbami konzervativců, které jej postavily do čela strany i vlády. Suspendování parlamentu není nic neobvyklého a z právního hlediska na něm nelze nic napadnout. Na pováženou je ovšem doba, kdy k přerušení parlamentního zasedání dochází. Je nad slunce jasnější, že jediným motivem tohoto kroku je zamezit poslancům zasahovat do procesu brexitu. Byť ve svém dopise adresovaném Dolní sněmovně Johnson licoměrně píše, že přerušením práce parlamentu chce dát poslancům více času na řešení závažných domácích problémů, jako je reforma zdravotnictví nebo nárůst kriminality.

Spojené království se řítí do divokého odchodu z EU na konci října a premiér právě vypnul poslední záchrannou brzdu. Je zřejmé, že Boris Johnson touží po jediném: zapsat se do dějin jako politik, který vyvedl zemi z Evropské unie. A to skutečně za každou cenu. Když opozice mluví o tom, že jde o „znásilnění demokracie“, puč či dokonce diktaturu, není daleko od pravdy. Parlamentní demokracie, na kterou byla vždy Velká Británie tak hrdá, dostává těžké rány.

Ovšem i v britské politice přestávají mít slova svoji váhu. Jak jinak by mohl vůdce Dolní sněmovny Jacob Rees-Mogg tvrdit, že parlament musí respektovat „vůli voličů“a dostát výsledku referenda. Jako by snad vůle týchž voličů, kteří do Westminsteru vyslali své zástupce, byla něčím méně důležitým. Jako by člověk slyšel ono nám dobře známé rčení „účel světí prostředky“.

Mlčící královna

Díky poslední politické krizi však mají obyvatelé ostrovního království alespoň v jednom více jasno: o roli své královny. Právě ji totiž musel předseda vlády zažádat o svolení k přerušení parlamentního zasedání. Samozřejmě, že se jedná o formalitu a královna nemá faktickou moc, aby premiérovi v žádosti nevyhověla.

Když se tak ve středu dopoledne stalo a Boris Johnson se obrátil na královnu s žádostí o svolení, mnozí se mohli domnívat, že Alžběta II. přece jen k ústavní krizi zaujme nějaké stanovisko. Expert na ústavní právo Robert Hazell z Londýnské univerzity na svém blogu uvedl, že „královna může požádat premiéra, aby svůj požadavek znovu zvážil nebo stáhl“. Nic takového se ale nestalo a formální posvěcení kontroverzního kroku přišlo ze skotského zámku, kde královna tráví letní prázdniny, dříve, než bys řekl Balmoral.

Otázkou je, jestli lídr opozice Jeremy Corbyn odloží své osobní ambice stát se za každou cenu premiérem, byť jen dočasným

Zadní vrátka

Jedna zadní vrátka však nechal Boris Johnson poněkud nepochopitelně pootevřená. Britská Dolní sněmovna se schází příští týden. A pokud by se přece jen opozici podařilo vládu svrhnout do 9. září, kdy má být na několik týdnů parlament suspendován, čekají Brity do konce roku přece jen předčasné volby.

Paradoxně má situaci opět v rukou lídr opozice Jeremy Corbyn. Je na něm, jestli vyvolá hlasování o nedůvěře vládě, nebo ne. V situaci, kdy má vláda v parlamentu hlasovací většinu jediného hlasu, může být takové hlasování dokonce úspěšné. Otázkou je, jestli Corbyn odloží své osobní ambice stát se za každou cenu premiérem, byť jen dočasným. Pokud ano, koalice poslanců, kterou spojuje odpor vůči divokému brexitu, může být úspěšná a Borise Johnsona by naopak historie evidovala jako premiéra s nejkratším mandátem.

Politická nejistota, která trvá už dlouhé měsíce, se dál prohlubuje.

Jisté je, že příští týden čeká Dolní sněmovnu historická bitva nejen o neřízený brexit, ale o samotný charakter britské demokracie.

Autorovi v září vychází kniha Drama zvané brexit