Němci druhé kategorie?

MNICHOV/PRAHA Voliči Saska a Braniborska – součástí někdejší komunistické Německé demokratické republiky (NDR) a dvou z pěti nejchudších zemí spolkové republiky Německa – o víkendu rozhodnou, kdo jim bude v nejbližších letech vládnout. Christian Hirte, státní tajemník ministerstva hospodářství a energie za vládní křesťanské demokraty (CDU), se proto vydal do předvolebního Braniborska s úkolem přesvědčit tamní občany, že znovusjednocení Německa bylo úspěšné.

„Měli bychom přestat používat negativní tón. Máme všechny důvody dívat se na dosažené výsledky s pýchou,“snažil se podle britského deníku Financial Times prorazit pod zamračená čela občanů města Lenz, ještě před 30 lety obehnaného ostnatým drátem. Ostatně první zastávkou jeho spanilé jízdy, již absolvoval v obstarožním voze značky Wartburg, někdejší chlouby východoněmeckého automobilového inženýrství, bylo muzeum věnované těm, kdo byli před lety zastřeleni při pokusu o útěk do západního Německa.

Chudí příbuzní

Braniborsko a Sasko jsou z hlediska své ekonomické síly s osmým až 14. místem mezi 16 spolkovými zeměmi na chvostu. Podle německých statistiků se Sasko v roce

2017 s hodnotou hrubého domácího produktu na hlavu ve výši 29 856 eur umístilo na 12. místě, Braniborsko na tom bylo s 27 675 eury ještě hůř (14.). Pro srovnání – v nejbohatším Hamburku připadlo na jednoho občana 64 567 eur. Na posledních dvou místech ve výkonnosti na hlavu skončily Sasko-Anhaltsko a Meklembursko-Přední Pomořansko, další dvě země bývalé Německé demokratické republiky.

Politická a ekonomická transformace sice proběhla, ovšem rozdíly v životní úrovni mezi východem a západem přetrvaly. Viděno optikou východoněmeckých voličů, jejichž sympatie si po Levici stále více získává i Alternativa pro Německo, jsou zásadní otázkou platové rozdíly. Loni dosáhla průměrná hrubá měsíční mzda v západní části Německa 3340 eur, zatímco v té východní to bylo 2790 eur, tedy o celých 550 eur (zhruba 14218 korun) méně. Rozdíly se vyrovnávají hlemýždím tempem.

Optimistický institut

Do předvolební kampaně svým způsobem před pár dny zasáhl i nezávislý mnichovský institut Ifo. Vydal studii, podle níž rozdíly mezi tím, co ve skutečnosti mají v peněženkách rodiny ze západního a z východního Německa, se od roku 2006 stírají čím dál rychleji. Zatímco v roce 1994 byly průměrné disponibilní příjmy (platy, důchody, sociální dávky a podobně) západní rodiny o 23 procent vyšší než rodiny na východě, v roce 2006 už to bylo jen 22 procent a v roce 2016 necelých 16 procent.

Autoři studie, mezi nimiž je i šéf institutu Clemens Fuest, zdůraznili, že pokud by se vzaly v úvahu i na západě nesrovnatelně vyšší náklady na bydlení, byl by rozdíl příjmů, který do jisté míry vypovídá o životní úrovni, podstatně menší.

Ifo dodal, že snižování rozdílů v životní úrovni lze považovat za velmi pomalé. „Ale na druhé straně není správné tvrdit, že by odstup mezi bohatými a chudými regiony v Německu byl stále větší. Přinejmenším v oblasti disponibilního příjmu domácností spíš platí opačný trend,“uvedl mnichovský institut.

Přestává zvolna platit, že občané bývalého východního Německa zůstávají ve srovnání se svými západními spoluobčany velmi chudými příbuznými. Tvrdí to alespoň studie, kterou pár dní před volbami ve dvou zemích někdejšího NDR vydal mnichovský institut Ifo.

Východ není západ

Nejde jen o platy. Britský deník citoval z aktuální studie lipské univerzity, že pouze každá pátá manažerská pozice ve východním Německu je obsazena obyvatelem východní části. Podle další citované studie jsou občané bývalé NDR na 1,7 procenta špičkových pozic v politice, spolkových soudů, armádě a byznysu. Přitom jejích podíl na obyvatelstvu dosahuje 17 procent.

„Východ se nezačal podobat západu. Naopak, vidíme rostoucí frustraci a zklamání ve východním Německu,“řekl Financial Times sociolog z berlínské Humboldtovy univerzity Steffen Mau. Z průzkumu v obou částech země vyplynulo, že 47 procent východních Němců se cítí být východními Němci, pouze 44 procent se označuje prostě za Němce. Tři dekády po pádu berlínské zdi více než třetina východních Němců popisuje sama sebe jako občany druhé kategorie.