Úkol: připravit povstání
Poválečná obnova jednotného Československa nebyla ani po uznání čs. exilové reprezentace spojeneckými vládami věcí tak samozřejmou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnozí z odpůrců Tisova režimu z pravé i levé části politického spektra doufali, že k obnově předválečné republiky nakonec nedojde. Jedni doufali v možnost zachování slovenské nezávislosti, mezi druhými silně rezonovala myšlenka sovětského Slovenska jako svazové republiky SSSR.
v Krakově do vznikající československé zahraniční armády. Krátce na to odjel do Francie, byl přijat jako důstojník do francouzské koloniální armády a sloužil v senegalském Dakaru. Odtud odjel po vypuknutí války do Paříže a později do jižní Francie, kde se formovala československá divize. Po pádu Francie v červnu 1940 odjel do Velké Británie. Až do února 1942 sloužil u různých dělostřeleckých jednotek. Současně s tím absolvoval i speciální výcvik. Již v hodnosti kapitána byl přemístěn ke zpravodajské službě a poslán k rezidentuře v Istanbulu. Důvodem mohlo být i jeho mimořádné jazykové nadání – ovládal celkem šest cizích jazyků.
Na Slovensko přijel s falešnými doklady v březnu 1944. S pomocí demokratického odboje, především skupiny FLORA a skupinou okolo Vavra Šrobára, navázal rádiové spojení s Londýnem. V následujících měsících měl zásadní podíl na vytvoření ilegálního vojenského štábu a přípravě povstání. Po jeho vypuknutí 29. srpna 1944 se ve funkci styčného důstojníka londýnského MNO stal jeho třetím nejvyšším vojenským představitelem.
Po porážce SNP byl na ústupu do hor společně s generály Rudolfem Viestem a Jánem Golianem počátkem listopadu 1944 zajat Němci. Jeho stopa mizí na jaře 1945. S největší pravděpodobností byl zavražděn v koncentračním táboře Flossenbürg.
Nenávist slovenských komunistů v čele s Gustávem Husákem, kterou si vysloužil během pobytu na Slovensku, šla v jeho případě až za hrob. Jeho památka byla až do listopadu 1989 cíleně pošlapávána a zostouzena. V roce 1998 obdržel in memoriam Řád bílého lva.