Polsko před nacisty bránili i Češi
Jiří Plachý První den války
Již na začátku druhé světové války před 80 lety stáli proti agresi nacistického Německa také Češi a Slováci. Jak v rozhovoru připomíná historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu, jednotka v Polsku zaznamenala vůbec první československé válečné ztráty.
LN Jak vznikla československá jednotka v Polsku?
Na jaře 1939 se v Polsku začali soustřeďovat uprchlíci z českých zemí. Krakov či Katovice byly přeplněné Čechy. Už od vzniku mnichovské dohody (dojednána 29. září 1938 – pozn. red.) odcházeli z Československa a Sudet lidé, většinou občané židovského původu či politicky angažovaní odpůrci Adolfa Hitlera. Po březnu 1939 k nim přibývali i Češi, třeba příznivci protiněmeckých stran. Během dubna pak přicházeli i první vojáci, ač jejich začátky byly velmi skromné.
LN O jaké vojáky na začátku šlo?
Bylo to několik mladých důstojníků. Hledali možnosti, jak by nějaké jednotka vůbec mohla vzniknout. Zázemí našli v tehdy fungujícím československém konzulátu v Krakově, který patřil mezi zastupitelské úřady, jež jejich vedoucí pracovníci odmítli vydat Němcům. Třicátého dubna 1939 se uskutečnila ustavující schůze, kterou se však čeští komunisté pokusili
Narodil se v roce 1975. Na
■
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval historii se zaměřením na dějiny východní a jihovýchodní Evropy a později i obor veřejná
rozbít. Byť byl pokus neúspěšný, zakládajících členů jednotky bylo nakonec jen šest.
LN Máme si je tedy představit jako legionáře? Pod jakou oficiální autoritou vlastně působili?
Oni sami označení legionáři odmítli. Tento název totiž odkazoval na československé legie z první světové války. Už na ustavující schůzi však jasně deklarovali, že jsou pokračovateli československé armády ve vlasti.
LN Dalo by se tedy říci, že šlo o exilovou armádu?
Ano, ale nebylo to na dobrovolné bázi, nic jako spolek uprchlíků. Od začátku deklarovali kontinuitu státu, tedy něco, co politici formulovali až o několik měsíců později. V téhle nově vzniklé struktuře nebylo žádné tykání, oslovování bratře či demokratická volba důstojníků. správa na Právnické fakultě Západočeské univerzity Plzeň
Pracoval jako historik v Úřadu
■
dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v Praze.
Jeho odbornou specializací je
■
druhý zahraniční odboj a poúnorové perzekuce jeho účastníků.
V roce 2015 získal cenu
■
Jaroslava Golla za knihu Horší než doba války… Osudy československých parašutistů z Velké Británie v poúnorovém Československu.
Je soudním znalcem v oboru
■
sociální vědy se zaměřením na protinacistický a protikomunistický odboj.
Trvali na zachování hodností i dodržování kázně československých vojenských předpisů. Řadě uprchlíků tento přístup nebyl po chuti a komunisté právě na tomto odporu založili svůj pokus o sabotáž vznikající jednotky.
LN Jak na vznikající jednotku reagovali Poláci?
Polská úřední místa neměla příliš vůli usnadňovat vznik nějaké československé vojenské jednotky, jež pro ně neměla žádný význam. Z jejich pohledu mohla naopak ohrozit vztahy s Německem, od jara už beztak velmi komplikované. Ze strany Polska existovala snaha, aby utíkající vojáci zemí pouze projeli a pokračovali jinam, do třetí země. Podobné obavy však měla také Velká Británie, konstantní příliv vojáků z jiných zemí ji zrovna nenadchl, navíc pokud měli tendenci se organizovat.
Druhá světová válka začala 1. září
■
1939 ve 4.45 útokem Německa na Polsko, přesněji na poloostrov Westerplatte. O chvíli později Němci zaútočili i na budovu polské pošty v Gdaňsku a souběžně začaly i bojové akce po celé délce fronty.
Téhož dne v 6.45 dopadly první
■
bomby na Varšavu, hlavní město Polska. Svými nálety Němci v prvních dnech války v podstatě zničili většinu polského letectva a zajistili si tak naprostou nadvládu ve vzduchu.
V 10.00 pronesl říšský kancléř
■
Adolf Hitler proslov, ve kterém zmínil, že Němci budou pokračovat v boji, dokud nezajistí bezpečnost
LN Jak do toho promluvil československý politický exil?
Koncepce Edvarda Beneše počítala s tím, že těžiště boje za obnovu státu bude na Západě, hlavně v Londýně a v Paříži. Podporoval proto snahu dostat co nejvíce vojáků z Polska na Západ. S Francouzi byl v květnu 1939 dojednán jejich vstup do cizinecké legie, ale s podmínkou, dle které měli být čeští vojáci propuštěni z legií v okamžiku, kdy vypukne válka, a následně z nich vznikne zárodek československé armády ve Francii. Jenže během jara a léta se změnil pohled polských úřadů. Došlo jim, že válka s Německem je nevyhnutelná. Hlavní přelom bych spojil s červnovým příjezdem generála Lva Prchaly do Polska. Šlo o jednoho z nejvyšších důstojníků naší armády, známého polonofila. Pro Poláky byl ideální osobou pro podchycení československé imigrace. a práva Říše, a konstatoval, že nezná slovo kapitulace.
Po 14.00 podnikli Němci další
■
nálety na polské strategické cíle. Zhruba v tutéž dobu došlo k legendou opředenému boji mezi německými strážemi a 18. hulánským plukem z Pomořanské jezdecké brigády.
Boje na mnoha místech Polska
■
pokračovaly i po zbytek odpoledne
a velvyslanci Francie a Velké Británie předali německému ministru zahraničí Joachimu von Ribbentropovi ultimátum, v němž vyzvali Německo ke stažení vojsk z Polska a k přerušení operací na jeho území. K tomu však nedošlo.
LN Měl generál Prchala podporu také mimo Polsko?
Jeho postava je v tomto směru rozporuplná. Do jisté míry totiž sázel na polskou kartu a nespěchal proto, aby se podřídil vedení odboje na Západě. Pak mu vyčítali, že budoval jakousi separatistickou akci. On ale spíš chtěl co nejvíce využít polského potenciálu.
LN Věnoval se Prchala vedení jednotky naplno?
Fakticky jí velel pozdější československý prezident Ludvík Svoboda. Aktivita Prchaly ale vyústila v to, že Češi dostali lépe vybavenou základnu v Lešné u Baranowicz, což je dnes na území Běloruska. Tam odjela posledního srpnového dne většina jednotky čítající tisíc mužů. Vzhledem k tomu, že Polsko na tom nebylo ekonomicky nejlépe, nedostalo se našim vojákům patřičného vyzbrojení. Začátkem září obdržela ta největší skupina v Lešné čtyři těžké kulomety, asi devět lehkých kulometů a další vybavení. Můžeme tedy tuto jednotku považovat za nevyzbrojenou. Okolo 11. září už bylo zjevné, že se polský odpor hroutí, takže se rozhodlo, že se jednotka pod Svobodovým velením přesune k rumunským hranicím. Za pár dní dorazili do obce Hluboczek Wielki, sedm kilometrů od Tarnopole. Tam poprvé zasáhli do boje při náletu Němců na železniční stanici. Padl tam první člen naší jednotky. Vzhledem k těm několika kulometům představovali pro německé letce jen symbolickou hrozbu.
LN Mělo členství v československé jednotce v Polsku pro vojáky konsekvence po roce 1948? Svobodovi to očividně neuškodilo…
Ludvík Svoboda perzekvovaný po únoru 1948 byl, dokonce strávil několik týdnů ve vězení. Většina vojáků, kteří prošli Polskem, ale stejně nakonec skončila na Západě, což hrálo hlavní roli. Svoboda ale vždy předpokládal, že Sovětský svaz se časem, i přes pakt Ribbentrop–Molotov, do války zapojí. Proto se zasadil o ponechání asi 90 důstojníků a poddůstojníků v Sovětském svazu. Osud některých z nich byl od příběhu většiny „zápaďáků“odlišný. Našli bychom mezi nimi několik budoucích generálů lidové armády, třeba Richarda Tesaříka či Oldřicha Kvapila. Byli ale vojáci, jež po únoru 1948 z politických důvodů perzekvovali. CVeílcýerčotzěhtoevnoar čtěte na