I ty, kníže básníků?
Osobní výběr ze světového tisku
Přechodné období mezi prázdninami a neprázdninami se ztenčuje, zvláště teď v Německu. Za prvé proto, že ještě ani nezačal školní rok, a už zítra se v Sasku a Braniborsku volí. Za druhé proto, že z prázdninových aktivit, zvláště z cestování a jeho dopadů, je už výsostné politikum.
Že lidské aktivity zvyšují emise CO2, je známo. Jde spíš o to, jak se k tomu staví politické strany a jaké kroky preferují – zda stimuly, či zákazy. V listu Die Welt o tom píše šéfka politické rubriky Claudia Kadeová. Opírá se o průzkum, který si Die Welt a televize ARD zadaly u společnosti Infratest Dimap. Z něj vyplývá, že 72 % Němců preferuje stimuly a jen 15 % zákazy. Zajímavější je ale rozdělení podle afiliace k politickým stranám.
Největší podíl fanoušků zákazů vykazují stoupenci Zelených (23 %). U voličů AfD fandí zákazům 15 %, u sociální demokracie 14 %, u konzervativců 13 %, u postkomunistické Levice 11 % a „nižších“11 % u voličů liberální FDP. Lze tak říci, že na sílu státu a zákazů nejvíc sázejí voliči Zelených a AfD. Překvapivější je ale fakt, že Zelení jsou často řazeni mezi liberály, tedy svobodomyslné. Jak to jde dohromady? Právě na toto – na posuny významů slov a jejich nahrazování opakem – upozorňoval George Orwell.
***
To téma sleduje málo novinářů. Například Ulf Poschardt, šéfredaktor Weltu ,či bloger píšící pod jménem Don Alphonso. Jemu vadí, že v debatě o zákazech se vytěsňuje role zákonů i ústavy: „Je fuk, jestli čtete kritika růstu Nika Paecha v Süddeutsche Zeitung, či zelenou političku Renate Künastovou v Die Zeit, všude se líčí krása zákazů, aniž by se musely podložit nějakými zásadnějšími důvody než vágní ,klimatickou krizí‘ nebo ,daní z CO2‘.“
S neskrývaným potěšením zákazy naopak chválí Stefan Kuzmany, komentátor webu Spiegel Online. Jako by mu radost působil fakt, že skutečné liberály zákazy vytáčejí: „V zoufalství nad úspěchy Zelených sahají jejich soupeři po starém klišé ,strany zákazů‘. Nedojde jim, že už nikdo z nich nemá strach.“
Má pravdu, ale co kdyby to bylo v jiném gardu. Zkusme si představit, že konzervativci v Polsku prosadí zákaz pochodů hrdosti LGBT a o jeho odpůrcích někdo napíše: „V zoufalství nad úspěchy strany Právo a spravedlnost sahají po starém klišé ,strany zákazů‘. Nedojde jim, že už nikdo z nich nemá strach.“Tleskal by tomu komentátor Kuzmany?
***
Seth Kugel, jeho kolega v The New York Times, si takovou přísnost ušetřil. Píše o studu z létání už proto, že jako novinář často létá. Ale hned dodává, možná alibisticky, že stud je špatná emoce. A cituje Edwarda Maibacha z Centra pro změnu klimatu na Masonově univerzitě: „Čím víc se pokoušíte ovlivnit chování jiných lidí, zvláště tím, že je tlačíte k tomu, aby se cítili špatně, tím menší je pravděpodobnost, že uspějete,“říká Maibach.
***
To v Německu se reglementace pokroku nezastaví, dokonce ani v tom postkomunistickém východním. Poněkud okrajovou, leč příznačnou akci – tentokrát nikoliv ze zeleného, ale z feministického ranku – zachytila na libertariánském webu Osa dobra Vera Lengsfeldová, někdejší disidentka.
Ve Výmaru pokryla parta dam, jež si říkají Hlavní frankfurtská škola, Goethův altánek – ze seznamu dědictví UNESCO – rolemi toaletního papíru. A sice „na protest proti lehkovážnému a přikrašlujícímu zacházení s Goethem na německých školách, univerzitách, v divadlech i muzeích“. Řada Goethových zločinů je dlouhá. Erotické hierarchie v neprospěch ženských postav, líčených jako „naivní husičky“. Prominentním příkladem je Markétka z Fausta. V básni Růžička, zhudebněné Franzem Schubertem, Goethe zlehčuje „brutální znásilnění tónem milostného trylku“. (Že by verš „do krve ho ranila/marně se mu brání“?) Proto dámy žádají vyřadit Růžičku ze škol. Navíc se jako starý muž „vnucoval“devatenáctileté Ulrice von Levetzow.
Tady už se autorka neudržela. „Těm feministkám, které o Goethově díle zřejmě nemají páru a nedovedou odlišit lásku od sexu, uniklo, že Mariánskolázeňská elegie je snad nejkrásnější milostná lyrika v němčině,“píše Lengsfeldová. „Je to cokoliv, jen ne znásilnění Ulriky.“
Tak vida, pokrok fakt nezastavíš. Už je v té mašinerii i kníže básníků. Asi proto se Thomas Rietzschel na témže webu ptá: „A kdy přijde na lavici obžalovaných ten starý chlípník Mozart?“Má pravdu. Přece není možné, aby z toho takový chlívák vyklouzl beztrestně, a navíc se jeho hudba hrála po celém světě.
Řada Goethových zločinů je dlouhá. Erotické hierarchie v neprospěch ženských postav líčených jako „naivní husičky“. Příkladem je Markétka z Fausta.