Černý rybíz,

Černý rybíz (Ribes nigrum) býval spolu s dalšími druhy rybízů a angreštů mezi pěstiteli velice oblíbeným drobným ovocem. A návrat k jeho pěstování se rozhodně vyplatí, chcete-li tyto bobuloviny ochutnat. I během sezony bývají v obchodní síti téměř nedostupné.

Nanukem proti kašli

Právě černý rybíz je jednou z rostlin, u kterých můžeme využít pro chuť i zdraví téměř všechny části. Je známým faktem, že patří mezi ovoce nejbohatší na vitamin C a obsahuje navíc ze všech druhů rybízů také nejvyšší podíl minerálních látek. Charakteristickou vůni dodávají plodům i listům zejména éterické silice.

Černé, velmi výrazně nakyslé plody se hodí pro přímý konzum i konzervárenské zpracování, nejčastěji v podobě šťáv, nanuků nebo džemů. Barva šťávy, která je sama také posilujícím lékem v rekonvalescenci nebo při psychické a fyzické zátěži, pomáhá zvýraznit mnohé pokrmy či nápoje. Sušené listy slouží jako základ bylinných čajů a působí lehce močopudně a potopudně, odvar z větviček lidoví léčitelé doporučovali nemocným proti kašli. Nezastupitelné místo má černý rybíz rovněž v (nejen přírodní nebo té domácí) kosmetice.

Kyselý jako rebarbora Aromatickým černým bobulím lidé nemohli dlouho přijít na chuť. Jako mnoho jiných dnes oblíbených rostlin si i černý rybíz musel prošlapat cestu na naše záhumenky ze zdmi obehnaných klášterních zahrad, kde byl považován více za léčivou rostlinu než za pochutinu.

Výjimkou bylo Rusko, kde se dle dostupných pramenů počátky jeho obliby datují již do 12. století. To u nás ve střední Evropě se černý rybíz jako kulturní rostlina uchytil o něco později, vlna popularity pak tuto bobulovinu zasáhla zhruba v polovině století devatenáctého, kdy se využíval pro výrobu oblíbeného vína.

Ve století minulém rybíz kraloval snad všem samozásobitelským