Jak roztočit argentinský kolotoč
Nečekané výsledky primárek uvrhly Argentinu do krize a poukázaly na únavu z reforem
Během posledních deseti let jste mohli Alberta Fernándeze potkat v luxusní čtvrti Puerto Madero v argentinském hlavním městě Buenos Aires, jak poklidně venčí chlupatého psa Dylana. Fernández z argentinské peronistické strany je nenápadný vítěz primárek, které nic neznamenají, přesto znamenají všechno. A přispěly k tomu, že od pátku je Argentina technicky v bankrotu.
Od roku 2009, kdy byly primárky zavedeny, aby se ze všeobecných voleb eliminoval velký počet stran a kandidátů, slouží jako spolehlivý průzkum volebních preferencí. Profesor trestního práva na univerzitě v Buenos Aires a politický důchodce Fernández pořádně zatopil současnému prezidentovi a obhájci úřadu Mauriciovi Macrimu, který byl ještě před třemi měsíci považován za jasného favorita.
Výsledek primárek záhy způsobil paniku na světových finančních trzích a nový nárůst inflace, která v Argentině vzrostla na 50 procent a cena dolaru se vyšplhala na rekordních 58 pesos. Obchodování se v zemi první týden po volbách téměř zastavilo a některé obchody neprodávaly zboží, protože nebyly schopné určit jeho cenu. Problematická ekonomická situace a dohadování s věřiteli pravděpodobně potrvají až do prosince, kdy nastoupí nový prezident.
Finanční trhy ale zareagovaly zejména na jméno možné budoucí viceprezidentky Cristiny Fernándezové Kirchnerové. Bývalá prezidentka je dnes obviněna z mnoha případů korupce a Alberto Fernández, někdejší šéf argentinských ministrů ve vládě zesnulého manžela Cristiny Fernándezové Néstora Kirchnera, patřil v posledních deseti letech k jejím nejhlasitějším kritikům. Onačil ji za neschopnou a zkorumpovanou a z její vlády odešel s prásknutím dveřmi po prvním roce úřadování. Cristina však dokázala urážky Alberta spolknout (v Argentině jsou politici a političky nazýváni familiárně pouze jménem) a díky jeho respektu, který k němu chová většina peronistických politiků, znovu stranu sjednotit.
Bývalá prezidentka totiž potřebuje angažmá
ve vládě zejména k tomu, aby neskončila ve vězení kvůli korupci, podobně jako například bývalý brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Jednoznačné, téměř 48procentní vítězství v primárkách ukázalo, že Alberto Fernández nebude pouhou loutkou Cristiny, za jakou ho označovali sympatizanti současného prezidenta Macriho. Získal například nejvlivnější guvernéry argentinských provincií, s jejichž podporou Macri původně počítal.
Zklamání z nenaplněných vizí
Macri během svého mandátu Argentincům sliboval snížení chudoby a oživení ekonomiky díky utahování opasků a liberálním ekonomickým reformám. Pro mnoho z nich to byl doušek živé vize po letech peronistických vlád a rozbředlého potácení se z jedné ekonomické krize do druhé. Ekonomika se ale namísto toho propadla do recese, inflace vyletěla vzhůru a počet lidí pod hranicí chudoby vzrostl z 27 na 35 procent. Zejména mladí mileniálové velmi obtížně shání práci. A Alberto Fernández zvítězil i díky jejich hlasům. V primárkách mohou totiž hlasovat i teenageři od šestnácti let, kteří se narodili po krachu argentinské ekonomiky v roce 2001 a nemají tak vůči peronistům zásadnější výhrady. Naopak nejhorší léta utahování opasků prožili za vlády Macriho a viní ho z nejisté budoucnosti a nedostatku pracovních míst. Navíc jim vadí také konzervativní sociální politika – mladým mileniálkám zejména zákon o nelegálnosti potratů, který považují za útok na své občanské svobody.
Když autorka textu žila před deseti lety v Argentině, cestovala do práce příměstským vlakem a platila za cestu kolem pěti korun a do schránky jí chodily směšně nízké účty za elektřinu štědře dotovanou státem, stejně jako benzin či městskou dopravu. Mauricio Macri se snažil státní rozhazování, které zavedli po krachu argentinské ekonomiky manželé Kirchnerovi, zastavit a sliboval racionální chování na zahraničních trzích. Argentincům pak stabilnější měnu a nový start ekonomiky.
Jakmile ale úrokové sazby americké centrální banky stouply, Macriho vláda nebyla schopná dluhy opět splácet a roztočil se v Argentině starý známý kolotoč nárůstu inflace. Zemi závislou na zemědělském exportu navíc sužovala velká sucha. Zahraniční investoři pak Macriho viní z příliš pomalého tempa a málo radikální podoby reforem. Prezident po volbách prohlásil, že „chápe vztek“Argentinců, a snaží se naklonit si střední třídu snížením daní (peníze na tento krok hodlá odebrat guvernérům, kteří ho v primárkách zradili), zmrazením cen benzinu a podporou pracovního trhu.
Většina analytiků se ale shoduje, že je to marná snaha. Argentinci totiž možná začali znovu věřit slovům Juana Peróna, který říkal, že „peronisti jsou jako kočky – když křičí a hádají se, ve skutečnosti se rozmnožují“. Tedy lidé zklamaní z nenaplněných Macriho vizí se vracejí k nově sjednocené, populistické, podle potřeby pravicové či levicové, ale svébytně argentinské ideologii. Ta je provází už sedmdesát, v posledních desetiletích nepříliš prosperujících let.
Finanční trhy zareagovaly na jméno možné budoucí viceprezidentky Cristiny Fernándezové Kirchnerové, která je obviněna z korupce