Itálie a dočasná úleva pro Evropu
Politická krize v Itálii, která čtvrtou největší zemi v Evropské unii paralyzovala v posledních týdnech, je pryč. Prezident Sergio Mattarella minulý týden pověřil úřadujícího premiéra Giuseppa Conteho sestavením nové vlády, v níž usedne dosavadní vládní Hnutí pěti hvězd společně s opoziční levicovou Demokratickou stranou. Evropa, která dění na jihu bedlivě sledovala, si tak konečně mohla otřít orosené čelo. Větší oslavy by však raději měla odložit na později.
Před vstupem do politiky jsem v Itálii dvacet let žila a pamatuji si, že časté střídání vlád nebylo v této zemi ničím neobvyklým. Naopak. Klika od dveří v paláci Chigi v Římě, kde sídlí italští premiéři, se předávala tak často, že se nad tím už málokdo pozastavoval.
Od konce druhé světové války Italové zažili na šest desítek kabinetů.
Dosavadní italská vláda, kterou tvořilo antisystémové Hnutí pěti hvězd s krajně pravicovou Ligou, padla v polovině srpna poté, co se tento sňatek z rozumu kvůli sílícím neshodám mezi oběma stranami rozpadl. Ministr vnitra a šéf Ligy Matteo Salvini už dlouhou dobu předtím pečlivě studoval průzkumy veřejného mínění a spočítal si, že případné předčasné volby, které by proběhly na podzim, by nejvíce hlasů nahrnuly do náruče právě jemu.
Salvini to však se svými mocenskými ambicemi přehnal. Právě volby před řádným termínem a on jako pravděpodobný příští italský premiér představovaly tak velkou hrozbu, že to přimělo dosavadní politické rivaly zasednout k jednacímu stolu a hledat společnou řeč. Brusel a další evropská města v ten moment okamžitě pocítila úlevu. Pryč byla vláda, která nešetřila útoky na unijní struktury a která jednu dobu dokonce otevřeně hovořila o tom, že vyvede Itálii z eurozóny, a dost možná i z celé EU. Naopak nová Conteho vláda slibuje výraznější proevropský kurs – Demokratická strana podporuje evropskou integraci dlouhodobě a Hnutí pěti hvězd svou někdejší kritiku pragmaticky zmírnilo.
Mnoho překážek v cestě Nadějná vládní většina v italském parlamentu bez Salviniho se tedy našla, ale vyhráno ještě nemá. Kromě obsazení ministerských křesel se musí shodnout na programu, získat důvěru italského parlamentu a ještě předtím ustát vnitrostranické hlasování v nevyzpytatelném Hnutí pěti hvězd. Velkým testem pak bude na podzim schvalovaný rozpočet, který bude muset vláda předložit a protlačit parlamentem. To nebude nic jednoduchého, protože italské hospodářství dlouhodobě zpomaluje a reálně hrozí, že se příští rok zadře. Itálii k tomu navíc trápí vysoký státní dluh, jenž je v poměru k velikosti tamní ekonomiky druhý nejvyšší hned po Řecku.
Ani sázka na odstavení Mattea Salviniho, kterého britský Economist kvůli jeho výpadům proti EU označil za nejnebezpečnějšího muže Evropy, nemusí vyjít. Salvini nerad prohrává a slíbil, že pokud bude ze hry vyloučen, svolá své podporovatele do ulic a společně potáhnou na Řím. A kdo ví, zda mu měsíce či možná roky v opozici neprospějí více než vytoužené vítězné předčasné volby.
Nadějná vládní většina bez Mattea Salviniho se v italském parlamentu našla, ale vyhráno ještě nemá