V Americe si firmy radši vyberou smír
Tomáš Hokr (33)
Hromadné žaloby jsou v USA velmi populární. Poškození často získají finanční kompenzaci. „Známé jsou ale i případy, kdy každý z členů skupiny žalobců dostal jen slevový kupon,“říká v rozhovoru pro LN Tomáš Hokr, partner advokátní kanceláře Bříza & Trubač.
LN S institutem hromadných žalob, který se má stát součástí českého právní řádu, máte osobní zkušenost, protože jste na těchto případech pracoval pro americkou advokátní kancelář v Texasu. Myslíte si, že je náš právní systém na hromadné žaloby připraven?
Jde o novum, takže o připravenosti právního systému nelze úplně hovořit. Nemáme s tím historickou zkušenost a dlouhodobou zkušenost nemá ani žádný stát kontinentální Evropy. To však neznamená, že bychom to měli coby cizorodý prvek hned zavrhnout. Cíle, jež sleduje hromadná žaloba – a teď mám na mysli hromadnou žalobu obecně, a nikoliv připravený návrh zákona –, jsou veskrze legitimní. Na každý nový zákon musí být v prvé řadě připravena společnost.
LN V USA jde o tradiční institut. Jaký byl ale stěžejní důvod jeho rozmachu?
Hromadné žaloby jsou tam považovány za efektivní způsob vymáhání dodržování veřejnoprávních povinností. Kontrola širokou veřejností a účinný způsob vymáhání stát nic nestojí, ale přesto motivuje k dodržování povinností. Dlouhodobě se tak eliminuje potřeba nové regulace. V USA, největším konzumním trhu světa, je tak například zákonná ochrana spotřebitele ve srovnání s Evropou velmi omezená. Nedá se však říci, že by skutečný standard byl výrazně nižší.
LN Co tam způsobuje takovou popularitu hromadných žalob?
Důvodů je vícero. Jeden z nejvýznamnějších je určitě vysoký potenciál hromadné žaloby donutit žalovaného spor urovnat smírem za cenu vysokého odškodnění. Každý takový spor totiž může být v případě neúspěchu při velké skupině poškozených žalobců pro žalovaného smrtící. Spory také představují reputační i ekonomickou zátěž pro žalovaného. Proto celá řada z nich končí narovnáním již v prvotních fázích sporu.
Další důvody jsou pak společné všem soudním řízením. Jsou to důvody, proč se Američani obecně rádi soudí. Jeden z nich tkví nepochybně v soudních poplatcích, které nejsou tak vysokou vstupní bariérou jako u nás, protože nejsou navázány na výši nároku.
V USA se zároveň strana, která v řízení prohrála, nemusí obávat náhrady nákladů řízení. U nás platí, že ten, kdo neuspěl, hradí náklady řízení protistraně. V USA se tato možnost připouští pouze výjimečně, pravidlem je naopak, že každá strana nese své vlastní náklady řízení. Popularitu způsobují i vyvinuté mechanismy financování žalob a možnost dosáhnout astronomických náhrad škody, která výrazně přesahuje rozsah škody skutečně vzniklé.
LN Zmínili jste, že drtivá většina řízení (asi 95–98 procent) skončí dohodou mezi stranami a narovnáním. To se děje většinou za podmínek, kdy si je žalovaný vědom toho, že nárok je oprávněný?
Není tomu tak vždycky. Většinou je to prostá matematika. Společnosti si spočítají, zda se jim vyplatí spor vést, či nikoliv, bez ohledu na to, je-li nárok oprávněný, či není. V případě některých segmentů trhu se společnosti dokonce pojišťují pro případ těchto nároků. K vyjednávání pak přistupuje jako třetí strana na straně žalovaného i pojišťovna.
Výsledkem dohody o narovnání ale obvykle není přiznání žalovaného, že se dopustil protiprávního jednání. Naopak, častým výsledkem je finanční kompenzace skupiny žalobců. Neplatí to však pro všechny případy, známé jsou i případy, kdy spor byl urovnán tak, že každý z členů skupiny žalobců dostal jen slevový kupón. LN Podepisují v takových případech žalobci prohlášení, že o sporu nemohou nikdy mluvit? Právě proto, aby společnost neutrpěla na pověsti?
Ano, jde o dohody o mlčenlivosti, kde se žalobci zavazují pomlčet o podmínkách smlouvy a narovnání.
LN Nejde pak svým způsobem o vyděračský institut?
Může se stát, že hromadná žaloba bude v některých případech zneužita jako prostředek nátlaku vůči subjektům, jež mají zájem na udržení dobrého jména, a kde už jen samotné projednávání a zveřejnění probíhajícího řízení je může velmi poškodit v očích veřejnosti. Nelze to vyloučit. Samozřejmě záleží, v jakém znění bude zákon o hromadných žalobách přijat. Vnímám to jako značné riziko. Tyto případy pak pochopitelně povedou ke zvýšení nákladů firem.
LN Myslíte si, že mají hromadné žaloby v Česku potenciál dosáhnout stejné popularity jako v USA? Kritici tohoto prostředku říkají, že půjde spíš o vystavění nového podnikatelského odvětví financování sporů...
To bude závislé na schváleném znění, pokud vůbec tento předpis projde legislativním procesem, a samozřejmě také na aplikaci předpisu na úrovni soudů. První náznaky budeme mít do dvou až tří let po přijetí zákona. V aktuálním znění návrhu zákona je mnoho ustanovení korigujících jeho případné zneužívání. Jde však často o „gumové“termíny, takže je otázkou, jak to soud vždy v konkrétním případě vyloží.
Kolem hromadných žalob zřejmě vznikne nové podnikatelské odvětví, ale nemyslím si, že půjde o masovou záležitost, a nevnímám to proto příliš negativně. Ostatně je běžné, že kolem služeb státu vzniká soukromý byznys...
LN Nový návrh podoby zákona nyní půjde do legislativní rady vlády v přihlašovací podobě (kde se každý poškozený sám rozhodne, zda se k hromadné žalobě připojí, či nikoliv – pozn. red.). Opt-out princip (poškozený, který se nechce k žalobě připojit, by se musel odhlásit) byl po ostré kritice odborné veřejnosti výrazně omezen. Jaké jsou další nejvýraznější změny?
Vystudoval Právnickou fakultu ■
Univerzity Karlovy. Titul LL.M. získal na Georgetown University. Hokr je partnerem advokátní kanceláře Bříza & Trubač. Dříve působil v americké advokátní kanceláři Hendler Lyons Flores se sídlem v Austinu, kde se věnoval převážně sporové agendě a zastupování klientů před soudy a mimosoudními institucemi.
Primárně se zabývá sporovou ■
agendou, daňovým právem, právem EU a problematikou veřejných zakázek.
Podílel se také na právním zastupování v mezinárodní obchodní arbitráži dle rozhodčích pravidel LCIA, ICC a DIS.
Má zkušenosti jako člen týmů
■ zastupujících klienty a klientů v soudních řízeních před státními i federálními soudy více než deseti států USA.
Kromě omezení opt-out principu byl dále omezen i důkazní nástroj, který byl součástí návrhu – zpřístupnění důkazního prostředku. Ten dříve umožňoval požadovat zpřístupnění důkazů k určení existence skupiny, a to i před zahájením řízení o hromadné žalobě. Současný návrh toto omezil pouze na probíhající řízení. Byla současně navýšena jistota, již je navrhovatel tohoto důkazního prostředku povinen složit na náhradu újmy, z původních 50 tisíc na dvojnásobek. Tato jistota by měla pokrýt újmu, která by mohla žalovanému v důsledku zpřístupnění důkazních prostředků vzniknout. Nový návrh rovněž omezil v několika aspektech správce skupiny, a to zejména u odhlašovacího řízení.
Co naopak zůstalo, je široké vymezení věcné působnosti; i nadále bude možné podávat hromadné žaloby ve většině soukromoprávních sporů.
U hromadných žalob může být každý spor v případě neúspěchu při velké skupině poškozených žalobců pro žalovanou společnost smrtící
LN Hovoří se o případném rozporu s ústavním pořádkem. Jakou budoucnost předpisu v této souvislosti věštíte?
Nemyslím si, že by předpis v současné podobě, to znamená po přepracování ze strany ministerstva, před Ústavním soudem neprošel. Největší výhrady by mohl mít k opt-out, který však byl v současném návrhu výrazně potlačen. I německý Spolkový ústavní soud dospěl k tomu, že kolektivní žaloby nejsou v rozporu s principy demokratického právního státu. S ohledem na to, že česká ústavní tradice do určité míry z německé vychází, myslím si, že Ústavní soud se vydá stejnou cestou.