Penzijní věk – časovaná bomba
Politici se chovají, jako kdyby žádná demografická krize neměla přijít
edesát pět let. Takový je strop na zvyšování důchodového věku, o kterém rozhodla Sobotkova vláda, a nyní tento krok potvrdil i současný Babišův kabinet. Muži a bezdětné ženy na něj „narazí“v roce 2030. Po roce 2035 dosáhne tohoto důchodového věku generace narozená v 70. letech 20. století, tzv. Husákových dětí. Těch se ročně rodilo až 190 tisíc, tedy výrazně více, než se narodilo dětí v 80. (130 tisíc dětí za rok) a zejména 90. letech (90 tisíc). Po roce 2035 tak bude výrazně ubývat pracujících a přibývat důchodců.
Právě načasování zastropování důchodového věku, které přijde pět let před nástupem nejsilnějších generací do důchodu, vnořuje do našich veřejných financí časovanou bombu, jež vybuchne v rukou politiků, kteří se v 30. letech dostanou k moci. Pokud se dlouhodobě nebudou zvyšovat příjmy důchodového systému, dilemata budoucích politiků budou opravdu nezáviděníhodná. Budou se rozhodovat mezi skokovým zvyšováním důchodového věku, skokovým zvyšováním daní reálným snižováním důchodů nebo snižováním veřejných výdajů jinde. V příjmech rozpočtů se budou podle projekce MPSV na konci 30. let hledat přibližně dvě až tři procenta HDP, což je v dnešních cenách více než 100 miliard, tedy asi pětina výnosu sociálního pojištění. To nemůže vést k ničemu jinému než k obrovskému politickému a sociálnímu konfliktu, proti němuž jsou dnešní konflikty kolem klimatické hrozby drobnosti.
Svěrací kazajka
Co horšího, pokud například v budoucnu dojde ke skokovému zvyšování důchodového věku jako důsledku tahání za záchrannou fiskální brzdu, dojde tím k precedentu, který se nutně odrazí v celkové ekonomické a sociální nejistotě. Vzniknou bizarní situace a nekonečné diskuse o spravedlnosti načasování a o tom, na koho to už spadne a na koho nikoliv. Pokud se současní politici mají problém do situace budoucích politiků vcítit, mohou se podívat na nedávnou velice vyhrocenou debatu kolem načasování zvýšení rodičovské a na to, kdo na tu vyšší bude mít nárok a kdo nikoliv. A to jde v případě rodičovské o zvýšení a oproti prodlužování věku odchodu do důchodu jen o drobné a takzvaný populární krok. Lidé si nebudou schopni naplánovat nejen svůj odchod z trhu práce, ale ani tvorbu svých úspor. Lze čekat, že kolem každých voleb bude bitva kolem důchodového věku vždy okořeněna aktuální situací hospodářského cyklu a veřejných financí. Makroekonomové se tak možná budou učit nový termín – cyklický vývoj důchodového věku.
Zastropování důchodového věku zavedla Sobotkova vláda. Tento krok byl odůvodňován tak, že dnešní politici nechtějí dělat rozhodnutí za ty budoucí. Současná vláda zase říká, že okolní země běžně vydávají více. Jenže ani jedna vláda fakticky neřekla, kde se tedy na důchody Husákových dětí vezme. Zatím se politici chovají tak, jako kdyby žádná demografická krize neměla přijít, což je předpoklad zcela nesprávný, a nasazují tím budoucím politikům svěrací kazajku.
Častý argument, který provází zastropování důchodového věku, je, že nám v budoucnu pomohou roboti. Automatizace není nic jiného než zvyšování produktivity práce, které se dříve či později projeví ve výdělcích zaměstnanců a podnikatelů. To samo o sobě důchody nemůže zachránit, pokud chceme zachovat relativní životní úroveň důchodce vůči pracujícím. Takže jsme u potřeby vyššího zdanění nebo uchování relativního počtu pracujících vůči důchodcům.
Ohledně potenciálního zvyšování daní a odvodů skutečně existuje představa, že automatizace a robotizace najednou zázračně vytvoří podmínky pro zvyšování daní a tím vzniknou zdroje na pokrytí budoucích deficitů. Tento argument je třeba odmítnout. Automatizace už dávno probíhá – i když zatím pomalým tempem – a žádné „volné“prostředky pro veřejné finance nevytváří. Jinými slovy, chuť voličů akceptovat vyšší daně je až na výjimky nulová, i když podíl mezd na HDP roste. Některé současné návrhy na zvýšení daní korporacím by přinesly minimum prostředků, které budou v budoucnu třeba.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že důchodový věk není možné zvyšovat nad 65 let u všech profesí. Podle šetření SHARE dnes přibližně 15 procent pracujících starších 50 let tvrdí, že mají velmi fyzicky náročnou práci. Toto číslo vychází čistě ze subjektivního vnímání situace a stát by měl vydat hodně energie na zkoumání jednotlivých profesí a schopnosti v nich pracovat do vyššího věku a zároveň připravovat cílené sociální programy. Je zároveň už nyní zřejmé, že manuálně těžké profese netvoří většinu dnešního pracovního trhu.
Pracuje u nás půl milionu cizinců, jsme připraveni akceptovat minimálně dalšího půl milionu během 15 let?
Otázky, otázky, otázky
Kudy se tedy vydat? Od politiků by bylo fér přiznat, že budeme potřebovat více pracujících, a pokud se politikům nelíbí další zvyšování důchodového věku, měli by nastínit, jak toho dosáhnout. Máme více podporovat pracující důchodce daňovými pobídkami? Nebo se spolehneme na migraci? V současné době je u nás půlmilion pracujících cizinců, jsou politici a společnost připraveni akceptovat minimálně další půlmilion během dalších 15 let? Nebo nakonec půjdeme cestou zvyšování odvodů na sociální pojištění nebo jiných daňových příjmů? Případně budeme ubírat ve veřejných rozpočtech někde jinde? Otázek, na které je třeba hledat odpověď, je opravdu hodně.