Čína klepe v Grónsku na dveře
NUUK Americký prezident Donald Trump strávil většinu svého profesního života uzavíráním obchodů s nemovitostmi. Nakoupit je, zhodnotit a pak je buď držet, anebo se ziskem prodat.
Když proto navrhl šestimilionovému Dánsku, že ho zbaví každoroční povinnosti dotovat největší ostrov světa, Grónsko, 700 miliony dolarů, očekával ze strany kodaňské vlády vděčnost. Namísto toho uštědřila premiérka Mette Frederiksenová Trumpovi diplomatický políček a návrh na odkoupení ostrova odmítla.
Samotný nápad připoutat Grónsko nějakou formou těsněji k USA není od věci. Ostrov, z jehož více než dvou milionu čtverečních kilometrů není pouze 15 procent trvale zaledněno, leží na půli cesty mezi Spojenými státy a Dánskem. Oběma směry je to přibližně dva tisíce kilometrů. Od konce války tam Američané udržují leteckou základnu Thule.
O Grónsko se ovšem začala v posledních letech zajímat také Čína. Lákají ji obrovské zásoby nerostných surovin, jež se nyní zdají být v důsledku tání ledovců dostupnější. Jde hlavně o železnou rudu, zásoby mědi, niklu, zinku, vzácných zemin, ropy, zemního plynu nebo uranu.
Washington zřejmě začíná být nervózní i kvůli tomu, že Grónsko je branou k Severnímu ledovému oceánu. Pokud by zde Peking nějakým způsobem zakotvil, získal by tím i přístup k důležitým dopravním trasám.
Součást hedvábné stezky?
Čína má od roku 2013 status pozorovatele v Arktické radě, což je grémium osmi států, jejichž území zasahuje do Arktidy. O pět let později už sama sebe prohlásila za stát „blízký Arktidě“, ačkoli je severní pól vzdálený od Číny přes 5 tisíc kilometrů.
Čínská vláda zjevně usiluje o vybudování jakési „polární varianty“své „Nové hedvábné stezky“, jíž se snaží posílit svůj globální ekonomický vliv. Severní cestou by mohla Čína dopravovat zboží do Evropy až o 15 dní rychleji oproti současné trase přes Malacký průliv a Suezský průplav. Grónsko může při uskutečňování těchto plánů sehrát klíčovou roli. Ostrov s necelými 60 tisíci obyvatel má sice řadu let vysokou míru autonomie na domovském Dánsku, dlouhodobě ale usiluje o plnou nezávislost. Po ekonomické stránce je ale příliš slabé, aby mohlo stát na vlastních nohách. Místní vláda proto pravidelně jedná s potenciálními zahraničními zájemci, kteří by rádi získali přístup ke grónskému nerostnému bohatství a slibují investice.
Opakovaně se takto v Nuuku ukázali i zástupci čínských firem, avšak často z toho nic nebylo – i díky intervencím zvenčí. Číňané chtěli postavit tři letiště umožňující lepší spojení s Evropou. Dánská vláda původně nejevila zájem, o to silněji se ozvaly USA.
Ve Washingtonu se obávali krizového scénáře, že pokud by Grónsko nedokázalo splatit čínské úvěry, Peking by nad nimi získal kontrolu a mohl je proměnit ve vojenská letiště. Přesto ale nezůstalo vábení Číňanů úplně bez odezvy. Zatím dostali příležitost investovat do dvou dolů.