Hoří Amazonie, no a?
Osobní výběr ze světového tisku
Ví se, že provokativní novinový titulek je k nezaplacení. Ale i tady číhá inflace. Čím více se takové titulky používají (aniž by články odrážely inspirující myšlenku), tím více se stávají normou, která s nikým moc nehne.
Před lety považoval kanadský novinář Gwynne Dyer za provokativní titulek typu Papež se žení. Dnes by to asi nikoho nevytočilo. Ale vytočit by mohl titulek Hoří Amazonie – no a?.
***
Tím se dostáváme k listu Die Welt a ikoně současné světové levice, jakou je slovinský, leč globálně diskutující a publikující filozof Slavoj Žižek. Die Welt přitahuje – hlavně pro svůj web – provokativní autory různých názorových směrů. Loni získal klasického liberála píšícího pod přezdívkou Don Alphonso, letos Žižeka. Titulek Hoří Amazonie – no a? pochází právě od něj. Jenže co se týče samotného sdělení, čtenář si může posílit dojem, že Žižek opravdu čerpá z Marxe: podobně jako on nabízí zajímavé a provokativní analýzy problému, ale těžko se dobrat inspirativní syntézy.
Žižek kritizuje rychlokvašené extrapolace a závěry typu „ničením amazonského pralesa Brazilci zabíjejí plíce země“. Vidí v nich příklad „ekologie strachu“, morbidní fascinace blížící se katastrofou. A tu považuje za nutné vytěsnit právě z pohledu levice. Ekologie strachu podle něj aspiruje na vládnoucí ideologii globálního kapitalismu, na nové opium pro masy, které nahradí chřadnoucí náboženství – převezme jeho fundamentální roli víry a ustaví nezpochybnitelnou autoritu. Poselstvím, které nám stále sděluje, je naše konečnost.
Žižek píše, že vládnoucí ekologická ideologie s námi zachází jako s viníky či dlužníky vůči matce přírodě. A že viníky jsme svým způsobem rádi, neboť jsme-li viníky, záleží vše na nás. To my taháme za špagátky katastrofy. To my se můžeme zachránit tím, že změníme svůj způsob života – stačí kupovat biopotraviny a recyklovat odpad. Úhrnem: ztrácíme se ve vlastním sebezpytu, místo abychom řešili naléhavé globální otázky celé naší industriální civilizace.
Na tom všem hodně je. Ale co s tím? Zde Žižekovi provokativnost dochází. Ve věci Amazonie má jistě pravdu, vyzývá-li ke konci pošetilé hry, kdy Evropa obviňuje Brazílii a Brazílie Evropu. Jenže místo konkrétních nápadů či kroků ho napadá vcelku neoriginální myšlenka, že éra suverénních národních států se chýlí ke konci. Že máme „alespoň správně nastavit priority a uznat, že naše geopolitické válečné hrátky jsou absurdní“.
I s tím by se dalo polemizovat. Třeba slovy „No a?“.
***
Provokativním titulkem uvádí text i Anabel Schunkeová na webu Osa dobra: Pomoc, mladí a vzdělaní volí AfD!. Bere si na paškál staré známé klišé, že stranu Alternativa pro Německo volí jen zaostalí, zapšklí, neúspěšní a starší lidé, zejména venkované z postkomunistického východu země, kteří si připadají jako poražení západní svobodou a otevřeností. A opírá se o čísla a informace z berlínského listu Der Tagesspiegel. Ta vysvětlují čerstvý volební úspěch AfD v Sasku a Braniborsku jinak než slogany o „temném“a „světlém“Německu. Tedy nevysvětlují beze zbytku, ale nabízejí zajímavé a dosud opomíjené pohledy.
Pohled přímo z místa vyvolává víc otázek než odpovědí. Třeba reportáž ze vsi Hirschfeldu na pomezí Braniborska a Saska, kde AfD získala 50,6 procenta hlasů. Obraz vesnice neukazuje žádné sociální patologie: 1240 obyvatel, udržované domy i zahrádky, zdravotní středisko, škola, mateřská školka, obchod, nejbližší azylanti až 12 kilometrů daleko. Kde čerpá podporu AfD? Valentine Siemonová, tamní kandidátka za Zelené, odpovídá: „Zcela upřímně, sama to nechápu.“
V Tagesspiegelu to analyzuje Malte Lehming. Spokojenost Němců statisticky stoupá, takže posilují-li pravicoví populisté, staví to zažité představy na hlavu. „Typickým voličem AfD není zaostalý či nezaměstnaný ztroskotanec, ale muž mladšího či středního věku, jenž slušně vydělává a má nadprůměrné vzdělání,“píše Lehming. „Neženou ho ekonomické a sociální starosti, ale takzvaná SOS témata. Odmítá přistěhovalectví, nové formy rodin a je skeptický vůči genderovým studiím i změně klimatu.“
Jsou to paradoxy narušující staré představy. AfD třeba získala hodně tam, kde silně klesla nezaměstnanost. Proč? Možná i proto, píše Lehming, že tyto lidi více rozčilují nemateriální věci. Například to, že v dětských stravovnách se zakazuje vepřové, že se zavádějí unisex záchodky a „třetí pohlaví“nebo že pokladní v samoobsluhách nosí šátky.
Žižek kritizuje rychlokvašené extrapolace a závěry typu „Ničením amazonského pralesa Brazilci zabíjejí plíce Země“. Vidí v nich příklad „ekologie strachu“.