A poklady o Egypta
Prstkově muzeu asijských, afrických odné egyptologické výstavy. Největší yptě se chystá na příští rok.
zmíněného trojlístku je známý asi nejméně, protože od druhé poloviny 40. let působil v Británii, naposledy na Oxfordské univerzitě. Výstava přibližuje tohoto předního světového odborníka na hieratické písmo jako mimořádně erudovaného vědce a zároveň velmi křehkého člověka: na tragické situace ve svém životě dvakrát reagoval pokusem o sebevraždu.
Na březích Nilu
Výstava Na březích Nilu v Náprstkově muzeu je oproti Tutanchamonovi poměrně tradiční, kombinuje dobové artefakty s rozsáhlými vysvětlujícími texty, často encyklopedického charakteru. Jejím cílem je prezentovat každodenní život starověkého Egypta a Núbie, což vzhledem k tomu, že jde o období dlouhé zhruba tři tisíce let, je dost nesnadný úkol
První sál tematizuje život starých Egypťanů se zvířaty. Dozvíme se tu, která domestikovali a která naopak ne, jakou roli hráli v jejich mytologii vlk, ibis, lev či skarabeus.
Satirické pojednání o řemeslech, z něhož vyplývá, že všechna jsou těžká a nevděčná, otvírá další sál, který nám prezentuje staroegyptské hrnčíře, zedníky, tkalce, truhláře, šperkaře, pekaře a další profese. Výsledky jejich práce, které může divák spatřit ve vitrínách, jsou mnohdy neuvěřitelně zachovalé. Třeba rákosové koše či dřevěné nohy od postele skoro vyvolávají dojem, že byly vyrobeny celkem nedávno, a nikoli před třemi a půl tisíci lety. Ještě více fascinuje, že se přes tuto propast věků dochovaly části chlebů nebo keramické nádoby se zbytky piva.
Poslední část expozice se věnuje tématu, které v dnešní době vypadá jako protimluv. Součástí nebo možná dokonce středobodem každodenního života starých Egypťanů byla totiž smrt. Značnou část populace živil „průmysl smrti“: stavba gigantických hrobek, zádušních chrámů, výroba pohřebních výbav a v neposlední řadě i balzamování, které si mohli dovolit i příslušníci středních vrstev. Tahákem této části jsou mumie, a to nejen lidské, ale i zvířecí. Návštěvník spatří například mumii čápa, psa, kočky, krokodýla, či dokonce mumifikované vejce. Mumifikovaná zvířata měla sloužit mrtvým jako potrava, jindy šlo o domácí mazlíčky, posvátná zvířata nebo oběti bohům. Mumifikace zvířat nebyla nijak okrajovou činností, do současnosti se našlo několik milionů zvířecích mumií.
Výstava pamatuje i na děti, které si mohou zahrát staroegyptskou deskovou hru o průchodu podsvětím Senet.
Obě výstavy se dají chápat jako pomyslný předkrm expozice Sluneční králové, která by měla být otevřena v Národním muzeu v červnu příštího roku a jež bude prezentovat artefakty zapůjčené z Egyptského muzea v Káhiře. Půjde vůbec o největší akci podobného typu u nás.