Vyskočme z online kolotoče

Iniciativa Den offline vyzývá k odstavení všech technologických hraček alespoň na jeden den

Na začátku jsme předpovídali rovnostářskou utopii, místo ní po uši vězíme ve dvourozměrné šedivé dystopii mobilního připojení. Den offline příští sobotu, 21. září, chápeme jako svátek – jako možnost odložit svou „pátou končetinu“a převzít vládu od věcí zpět, do vlastních rukou. A to na celých dlouhých 24 hodin.

Příčiny známe, důsledky prožíváme. Varování před elektronickými hračkami prší poslední dva roky ze všech stran s takovou intenzitou, že se k problému většina z nás už ani nepokouší zaujmout racionální postoj. Je to jako s klimatickou hrozbou nebo s dietami – vyslechneme, pokýváme hlavou, otevřeme ledničku a nacpeme si žaludek.

Komentáře k všudypřítomnému zabřednutí do online závislosti pomalu získávají nádech aforismů, některé jsou ale tak trefné, že i při úmorném šlapání virtuálních chodníků vyloudí pobavený úsměv. Zvlášť když je pronášejí neurologové nebo internetoví pionýři. Je přece zajímavým intelektuálním cvičením prožívat morovou epidemii a číst si k tomu vtipné titulky.

Nebuďte na síti pes, buďte kočka Když „naše parta“(bývalých printových a nyní online novinářů) letos připravovala knihu Dítě v síti, nejvíc nás zaujal guru virtuální reality Jaron Lanier, a to svou knihou Deset důvodů, proč vymazat své účty ze sociálních sítí teď hned. Lanier se opravdu odhlásil, tedy alespoň do doby, než sítě přestanou být toxické. Nečeká, že jej ostatní budou následovat, ale má pro ně jednu radu: Nebuďte na síti pes, buďte kočka.

Lanier pro sociální sítě razí termín BUMMER – Behaviors of Users Modified & Made into an Empire for Rent neboli algoritmická behaviorální modifikace uživatelů ve prospěch inzerentů. Zároveň tento akronym tvoří anglické slovo, jehož prvotním významem je „průser“. Běžný uživatel sociálních sítí je podle Jarona Laniera cosi jako Pavlovův pes – technologičtí giganti jej pomocí neustálé modifikace algoritmů mění na domácí zvířátko, které reaguje na píšťalku. generace přestává růst, nedostává se jí slov, přestává umět řešit problémy, vězí v umělém a plochém světě, který je nelidský. V posledních 20 letech jsme vytvořili produkt, který svým způsobem nepatří do biologie,“říká muž, podle něhož neurofyziologické změny na mozku už začínají být měřitelné.

Dokud si neujasníme, kde vlastně sídlí lidské vědomí, můžeme vycházet z toho, že jako lidé „jsme to, co je náš mozek“. Mozek funguje tak, aby dokázal účinně rozhodovat. K tomu potřebuje údaje porovnávat. Když nemá co, nepřemýšlí a nerozhoduje, i nadále však do všeho vkládá citový koeficient. Mozek člověka, který nás vybrzdil na D1 kousek před Brnem, učinil ten manévr se stejným zaujetím jako mozek jeho předka, když město bránil před Švédy. Liší se od něj v jedné podstatné věci – vyrostl na videohrách, díky nimž se v životě ani chvíli nenudil.

Takový člověk má nadměrně vyvinutou levou hemisféru, zodpovědnou za sbírání faktů a lineární myšlení, naopak pravá hemisféra zodpovědná za koncentraci a paměť se smršťuje, protože ke svému

inzerce vývoji potřebuje ticho a občasnou nudu. „Rodiče často říkají, že děti se nesmí nudit. To je neurologický nesmysl. Mozek nudu potřebuje, aby reflektoval,“říká Stránský.

Vraťme vládu věcí do svých rukou

V červenci jsem na Colours of Ostrava moderoval debatu s britským autorem Andrewem Keenem, žijící v Silicon Valley. V nakladatelství Argo mu právě vyšla kniha Jak opravit budoucnost . Na úvod jsem řekl: „Dovolte mi přivítat zástupce Křemíkového údolí v Moravskoslezské pánvi. Jak se mezi horníky cítí vyslanec průmyslu, který se živí prodejem vydolovaných dat celé zeměkoule?“

„Transformace hutní a důlní základny Rakouska-Uherska je mi připomínkou, že nic netrvá věčně. Žádný průmysl na světě. Silicon Valley si kladlo za cíl exportovat hormony štěstí do zbytku světa, ale vyvinulo se to tak, že exportujeme neštěstí a dystopii,“odpověděl.

Keen je vedle Laniera a Nicholase Carra nejtvrdší kritik „anonymního a anarchického“internetu. Digitální revoluce podle něj rozvrací kulturu a společnost podobně, jako to v 19. století učinila revoluce průmyslová, protože preferuje neumětelství a show před cenným obsahem. Keen však vidí světlo na konci dvourozměrného tunelu, do něhož nás svět informačních technologií uvrhl. Tím světlem je schopnost naslouchat, kterou si musíme opět osvojit. Formuloval o tom teorii, kterou podle Thomase Mora nazval „Morův zákon“(chytrý kontrapunkt k „Moorovu zákonu“, pojednávající o exponenciálním růstu kapacity čipů).

Poselstvím Thomase Mora a jeho díla Utopie ze 16. století je podle Keena výzva k činu. „Předpokládá schopnost zlepšit svět. Je to naše povinnost vůči komunitě. Je to možnost nápravy věcí tím, že se staneme kormidelníky či navigátory společnosti, která se cítí bezmocná vůči technologickým změnám. Řečeno s Oscarem Wildem, mapa světa, v níž není zakreslena Utopie, není hodna ani toho, aby do ní člověk nahlédl,“píše Keen. Lidstvo podle něj potřebuje znovuobjevit svou působnost, kterou Keen chápe jako schopnost vzít si vládu od věcí zpět do vlastních rukou – obloukem se tak propojuje s Komenským i Masarykem, jenž rovněž chápal demokracii jako dialog a schopnost naslouchat.

Náš novinářský hlouček, jenž podobné myslitele zprostředkovává skrze knihy, přednášky a webový magazín, přišel loni s vlastní troškou do (pomalu se roztáčejícího) mlýna, který si taktéž klade za cíl vrátit lidem vládu nad jejich vlastními životy. Té trošce jsme dali název „Den offline“. Iniciativa vyzývá k odložení všech technologických hraček a odstavení wifi routerů v sobotu 21. září, a to po celých nekonečných 24 hodin. Lidem, kteří přežijí i bez telefonního signálu, říkáme „totální offlajnisté“.

Dřevní analogové doby, během nichž jsme činívali i tak nepochopitelné věci, jako byly neohlášené návštěvy přátel a naslouchání jejich příběhům u hořícího krbu nebo při petrolejce, získávají po třicetiletém experimentu s mobilním připojením téměř ďábelskou přitažlivost. Jestli vás náš příklad zaujal, vypněte mobily, užijte si sobotu a napiště nám na Flowee.cz, jaké to bylo.

Dřevní doby, během nichž jsme činívali i tak nepochopitelné věci, jako bylo naslouchání příběhům u hořícího krbu, získávají téměř ďábelskou přitažlivost