Okurky, ryby i high-tech
Katalánská metropole Barcelona je v současnosti světovým centrem špičkové architektury
Katalánské přístavní město jsem poprvé navštívil už kdysi jako student, to bylo v roce 1978, krátce po smrti caudilla, tedy španělského vládce, generála Francisca Franca. Vzpomínám si, že mne Barcelona tehdy značně zklamala. Kromě historických památek a Gaudího staveb tam toho nebylo moc k vidění, navíc přístav byl špinavý a nevábný.
Pak však přišla velká změna. Mohly za to olympijské hry, které se v Barceloně konaly v roce 1992. S pořadatelstvím největší
sportovní události samozřejmě souvisel stavební rozvoj města – zdaleka ne jen nových sportovišť, ale i hotelů, bank a dalších objektů. Pro představitele města to byla rovněž ideální příležitost udělat něco se zanedbaným přístavem, kde mohly vzniknout příjemné promenády, a místo rezavých lodí další sportoviště. Katalánci neváhali, pro prezentaci města nelitovali financí a do Barcelony pozvali špičkové architekty z celého světa. Ti se jim odvděčili velkým množstvím kvalitních a zajímavých staveb, které obohatily nejen centrum, ale i vzdálenější lokality.
Příležitost ke změně
Současně to pro město byla také příležitost opravit starší budovy a zlepšit infrastrukturu. Tento úkol pořadatelé zvládli, jakkoli po skončení olympiády museli řešit několik korupčních skandálů. Na druhou stranu, tehdy ještě nešlo o megalomanské hry, hlavní atletický stadion není velká stavba, a navíc se jednalo o úpravu staršího zařízení.
Z nových staveb vznikla například víceúčelová krytá hala, již navrhl japonský architekt Arata Isozaki, mimochodem letošní držitel prestižní Pritzkerovy ceny. V jejím sousedství postavil dnes světoznámý Katalánec Santiago Calatrava vysílač velmi nezvyklých tvarů.
Na kopci za městem pak vznikla velká komunikační věž s vyhlídkou, navržená další hvězdou současné světové architektury, baronem Normanem Fosterem, přičemž neméně slavný kanadsko-americký architekt Frank Owen Gehry vytvořil na pláži u moře jeden z hlavních symbolů celé olympiády – velkou rybu, která vlastně nemá žádnou specifickou funkci a jedná se jen o lehkou konstrukci s perforovaným pláštěm. Nepřehlédnutelný je i hotel na nábřeží, který se časem stal přímo jedním z barcelonských poznávacích znamení, od dalšího respektovaného katalánského projektanta Ricarda Bofilla.
Je skvělé, že olympiádou příliv kvalitní architektury neskončil. Naopak, ve městě se objevují další a další nové stavby nejen od renomovaných tvůrců, ale také místních mladých architektů. Ze třímilionového města se tak stalo jedno z hlavních center soudobé architektury a lidé sem už zdaleka nejezdí jen za Gaudím nebo Miesem.
Jednou z nových dominant se stala barcelonská „okurka“od francouzského architekta Jeana Nouvela, známá pod původním názvem Torre Agbar. Dost se podobá své londýnské „sestře“od Fostera, jen má barevný plášť tvořený lamelami. Hned vedle vyrostlo nové Muzeum designu od barcelonského veterána Oriola Bohigase velmi futuristických tvarů, trochu připomíná nějakou kosmickou loď nebo obří zbraň a udivuje i výrazným vykonzolováním horní části stavby.
Muzea a hotely
Výrazné je i přírodovědné muzeum z dílny světoznámé dvojice Jacques Herzog – Pierre de Meuron. Švýcaři budovu obalili tmavomodrým pláštěm a obohatili ji řadou nápaditých detailů, přesto je výsledek rozpačitý a kvalit jejich hamburské opery nebo pekingského olympijského stadionu nedosahuje. Daleko zajímavější je sousední nízký mrakodrap Torre Diagonal Zero Zero od domácího studia Massip–Bosch se šikmým zavětrováním fasády, který z určitých úhlů působí jako list papíru.
Jednou z nových dominant je i červená věž hotelu od japonského génia Toya Ita, který navrhl i zvlněné průčelí domu naproti Gaudího Casa Mila. A samozřejmě nemůže chybět ani londýnský představitel stylu high-tech, baron Richard Rogers, který přestavěl bývalou býčí arénu na nákupní centrum Arenas de Barcelona.
Během letošního léta jsme navštívili Barcelonu již třikrát. Připomněli jsme si secesní stavby Antoniho Gaudího, Miesův německý pavilon a muzeum Joana Miróa. Je na čase podívat se i na současnou barcelonskou architekturu. Katalánci kvůli olympiádě do Barcelony pozvali špičkové architekty z celého světa, kteří se městu odvděčili řadou pozoruhodných a mimořádně kvalitních staveb
Praha nad Barcelonou
A konečně je tu i Muzeum současného katalánského umění, které navrhl další světoznámý architekt Richard Meier. Barceloně tedy mohou česká města závidět, i když právě Meier, Gehry, Nouvel nebo Bofill mají své realizace už i v Praze.
V katalánské metropoli měla být i budova asi největší ikony současnosti, nedávno zesnulé Zahy Hadidové, ovšem pro velkou nákladnost k realizaci nedošlo. V tomto ohledu možná bude Praha dokonce úspěšnější, protože budova z její dílny by se měla začít stavět v areálu Masarykova nádraží. Každopádně výlet za moderní architekturou do Barcelony lze jen doporučit.