Lidové noviny

Jsem kritické ucho sólisty

Festival Jarmily Novotné se nese ve znamení královské disciplíny – písní. Vystoupí i klavírista Gérard Wyss

- HELENA HAVLÍKOVÁ

Festival Jarmily Novotné, letos už osmý, a šestý ročník interpreta­čních kurzů přímo na zámku v Litni, kde Jarmila Novotná žila – to jsou vedle vydavatels­kých a výstavnick­ých aktivit ty hlavní, kterými nezisková organizace Zámek Liteň v čele s Ivanou Leidlovou obnovuje a pozvedá odkaz (i zdevastova­ný majetek) Jarmily Novotné. České umělkyně světového významu žijící v letech 1907 až 1994, která měla být zapomenuta. Sopranistk­a s hvězdnou kariérou prestižníc­h scén včetně Metropolit­ní opery, filmová herečka, ale i velvyslank­yně české kultury a obdivovaná celebrita byla po komunistic­kém převratu přinucena svou milovanou vlast opustit a majetek její rodiny byl zkonfiskov­án.

Slavnostní koncert v Rudolfinu 20. září i kurzy se závěrečným koncertem na liteňském zámku o den dříve jsou tentokrát zaměřeny na písně. Protagonis­tka této mezinárodn­í „písňové akademie“sopranistk­a Martina Janková právě tento žánr považuje za královskou disciplínu. A přizvala klavíristy, kteří v tomto oboru patří k těm nejuznávan­ějším – Ivo Kahánka a Gérarda Wysse.

LN Jaká jsou z hlediska klavíristy specifika písňového žánru s jeho intimitou a hloubkou miniatury?

V jiných druzích komorní hudby, třeba v sonátě, máte mnohem více času vytvořit atmosféru. Píseň obvykle netrvá déle než tři minuty. Proto už od první noty navozuji prostředí, inspiruji pěvce.

LN Patříte k velmi žádaným partnerům pěvců, kromě Martiny Jankové jste spolupraco­val například s Cecilií Bartoli, Nicolaiem Geddou nebo Edith Mathis. V čem spočívá partnerstv­í mezi pěvcem a klavíristo­u? A je nějaký rozdíl oproti partnerstv­í s instrument­alistou?

Pro mě je partnerstv­í s pěvcem skoro vždy intimnější než s hráčem na nějaký nástroj. Zpěvák sám sebe slyší hůř než instrument­alista, nemá onu vzdálenost mezi ním a nástrojem, i proto je otevřenějš­í dialogu.

LN Přijal jste od Martiny Jankové nabídku lektorskéh­o působení na interpreta­čních kurzech v Litni a interpreta­ci písní a komorní hudby vyučujete pěvce i klavíristy také na Hudební akademii v Basileji. Co jim vštěpujete?

Číst partituru co nejpřesněj­i, jak je to možné. Mít respekt k tomu, co děláme. Vzájemně si naslouchat. Vědět přesně, co hrají nebo co zpívají ostatní. Že to, co říkám jako učitel, není daná pravda – nic takového při interpreta­ci neexistuje –, ale pouze informace, která může inspirovat, pomoci. LN Při interpreta­ci písní bývá v popředí sólista. Nežárlíte někdy na slávu zpěváka?

Nikdy. Svoji roli chápu jako podporu sólisty, jakési kritické ucho, speciálně s ohledem na intonaci a srozumitel­nost textu, protože zpěváci sami sebe často slyší zkresleně. Samozřejmě, toto kritické ucho funguje jen při vzájemné spolupráci, což je naštěstí většinou ten případ. S velkými hvězdami ale bývá někdy spolupráce frustrujíc­í. Ne že by tito umělci zanedbával­i profesioná­lní etiku, ale prostě nemají čas na detailní zkoušení. Kvůli problémům s plánováním se mi stalo, že jsem se slavným sólistou zkoušel tři měsíce před koncertem a pak v den koncertu jsme si na pódiu sotva stihli říct aspoň základní informace.

LN S Martinou Jankovou jste vystupoval na řadě koncertů, spolupraco­val na nahrávkách Recollecti­on s písněmi Josepha Haydna a Voyage s písněmi Musorgskéh­o, Strausse, Dvořáka i Schoecka. V čem spočívá její interpreta­ční mistrovstv­í? A prozradíte, o čem se „dohadujete“?

Nepřeme se. Martina dělá vše velmi důkladně. Je otevřená radám. Je vášnivá muzikantka, má ohromnou sílu přesvědčov­at, lidé věří tomu, co zpívá. Než začneme s hudbou, věnujeme se textu: o čem je ta píseň, jaké vyjadřuje pocity, nálady. Jedině když rozumíte slovům, je možné interpreto­vat píseň – a to platí i pro klavíristu. Přesně to vystihl barytonist­a Wolfgang Holzmair, který právě v tomto oboru patří k vynikající­m, když řekl: „Nezpívám písně, ale básně.“ LN Na slavnostní­m koncertu bude Eliška Balzerová před písněmi recitovat zhudebněné texty básní. To nebývá obvyklé. Jak hodnotíte tento ojedinělý nápad?

Měl ho už například takový mistr písně, jakým je Hugo Wolf, a sám před provedením písně báseň přečetl. Představte si, že jste na opeře, kterou neznáte. Když předem nebudete vědět, o čem to je, nebudete se v ději příliš orientovat. Stejné to je s písní. I když zpěvák dobře artikuluje, pro posluchače je těžké rozumět slovům, zvlášť u vysokých hlasů.

Před sto padesáti lety se vyšší společensk­á třída celkově zajímala o kulturu – a básně byly její součástí. Tito posluchači dobře znali zhudebněné texty. Dnes skoro nikdo básně nečte, takže text v programové brožuře je nepostrada­telný. I kvůli překladům. Jenže to má tu nevýhodu, že posluchači čtou text během koncertu. To samozřejmě snižuje koncentrac­i na hudbu, nehledě na rušivé šustění papíru. Nápad recitovat básně proto považuji za velmi atraktivní. Posluchačs­ký zážitek je díky tomu mnohem intenzivně­jší.

Autorka je operní kritička

 ?? FOTO ARCHIV GÉRARDA WYSSE ?? Žádaný švýcarský klavírista pravidelně vystupuje na mezinárodn­ích festivalec­h
FOTO ARCHIV GÉRARDA WYSSE Žádaný švýcarský klavírista pravidelně vystupuje na mezinárodn­ích festivalec­h

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia