Prostitutka jako dárek od rodičů
Činoherní klub zahájil novou divadelní sezonu českou premiérou hry současné britské autorky Sarah Pageové K.Š.E.F.T. Druhý režijní počin Ondřeje Sokola ve funkci uměleckého šéfa vrací divadlo po Sokolových vstupních, zkraje roku uvedených Sopranistkách, které žánrovým i diváckým zacílením a mělkostí výpovědi vzbudily rozpačité reakce, do vod, jež pravidelný divák této scény zná. Sokol se v nich pohybuje lehce a s přehledem, jisté problémy – podobné těm u Sopranistek – ale přetrvávají.
K.Š.E.F.T. nemá daleko k typu dramat Tennesseeho Williamse, odhalujících nezdravé klima rodinných vztahů. V případě Sarah Pageové je ale vše podáno s konverzační lehkostí, humorem a samozřejmě v soudobých kulisách, včetně chytlavého, lehce lechtivého námětu: rodiče darují mírně mentálně postiženému synu Jackovi k pětadvacátým narozeninám
prostitutku, aby ho „udělala mužem“a – slovy otce – „dala ho dohromady“. Tam, kde je Williams nelítostným a emocionálně krutým analytikem, Pageová ovšem nejednou bruslí až nebezpečně blízko sentimentu a nejrůznějších klišé, koncept její hry působí obehraně, je zatížen místy, ve kterých autorka až příliš vehementně potřebuje něco sdělit. K.Š.E.F.T. nabízí jen dva originální nápady: výchozí a ten, že prostitutka, jež rozčeří příliš zapouzdřenou atmosféru v rodině, není žádnou ordinérní osobou, nýbrž vzdělanou a emancipovanou ženou, sociální pracovnicí a psycholožkou v dobrém slova smyslu, která Jackovi skutečně pomůže.
Inscenace chytřejší než hra Ondřeji Sokolovi se z textu daří vytěžit maximum. Inscenace je, dalo by se říct, chytřejší než hra. Předvádí text v jemně thrillerové náladě, jako drama, jehož napětí je převážně ukryto pod povrchem.
Scéna Adama Pitry sestává ze strohých dřevěných stěn. Jsou variabilní, odklopením se prostor může například změnit v Jackův pokoj s postelí, poličkami s vojáčky a autíčky a plakátovou plochou. Vše svou geometrickou přesností a uspořádaností působí chladně a naprogramovaně – jako celý rodinný život Jacka (Václav Šanda) a jeho rodičů Antonie a Alstaira. Ti jsou, v podání Lucie Žáčkové a Martina Fingera, v úvodu exponováni jako až strojově fungující lidé – jejich přesnost a smysl pro pořádek, s nímž se starají i o syna, má až patologický ráz. Žáčková s Fingerem podávají výmluvné a propracované portréty manželů, mezi nimiž je „něco špatně“, kteří v hloubi duše „něco tají“.
Prostořeká Julie
Prostitutka Julie je pravým opakem Antonie a Alstaira: živá, otevřená, bezpředsudečná. Sandra Černodrinská ji hraje uvolněně, prostořece, až v trochu vulgární poloze – což nejde zcela dohromady s inteligencí postavy. Její poučené řeči jí není tak úplně snadné věřit.
Julie má v Sokolově pojetí pro rodinu – její členy a jejich fungování – dvousečný význam: pozitivní (Jackovi pomůže, aby se stal aspoň do jisté míry sebou samým, osvobozeným od matčiny dusící péče) i rozvratný: příliš invazivním chováním nabourává vztah mezi Antonií a Alstairem. Inscenace oproti hře nenabízí optimistický konec. Má trpký ráz: vztah Jacka a Antonie prochází vážnou krizí.
Sokolovi se daří vtisknout hře K.Š.E.F.T. klamavě líbezný, až bezstarostný háv. Lehká, úsměvná konverzace budí zdání, že celkem „o nic nejde“. Jde ale o hodně. Pod povrchem to znatelně bublá... Vstup do divadelní sezony se Činohernímu klubu, myslím, povedl.
Sarah Pageová: K.Š.E.F.T.
Překlad: Zuzana Ščerbová Režie: Ondřej Sokol Scéna: Adam Pitra Kostýmy: Katarína Hollá Hudba: Ivan Acher Činoherní klub, Praha, premiéra 7. 9.