Chvála regionům
Na druhé stránce dnešních LN jsou hned tři – jakoby drobné – zprávy, které však cosi spojuje... Článek první referuje o vítězství 600hlavé vísky Lipová z Děčínska v soutěži Vesnice roku 2019. Podle porotců a starosty uspěla obec mimo jiné proto, že lidé tam vedou čilý společenský a kulturní život, hrají fotbal, zajímají se o „své“seniory a pečují o přírodu a památky. Stručně řečeno: zajímají se a dbají o své okolí.
Druhý text zase pojednává o novém univerzitním žebříčku Times Higher Education (THE) nazíraným ovšem z trochu jinačího úhlu. Ano, velikáni jako Univerzita Karlova nebo Masaryčka nám v první světové dvoustovce stále chybějí, leč drobným pozitivem budiž umístění hned sedmnácti ze 26 existujících veřejných vysokých škol mezi 1400 nejlepšími školami světa! Znamená to totiž, že i takové univerzity jako ty v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Pardubicích, Liberci, Plzni, Zlíně a Ostravě nabízejí lidem v daných regionech nejspíše zhruba srovnatelnou službu a úroveň vzdělávání, jakou má v takovém Bulharsku, v zemi EU (!), jedna jediná – Sofijská univerzita. Bez nasazení místních by se to jistě nepovedlo.
A konečně třetí článek vypráví na okraj o partě lidí, kteří už 29 let připravují v Jičíně festival pohádek, kvůli němuž se každoročně sjíždějí do menšího města u Prachovských skal a lesa Řáholce desítky tisíc zájemců o zábavné hry a aktivní, kulturní program. V dnešní době, kdy malé caparty svádí tolik takřka neodolatelně „pasivních“lákadel (počítače, tablety, videa), není podprahová výzva k vlastní iniciativě, rozvoji umu a tvořivosti marná.
Projížděli jsme před pár lety přes chátrající Jáchymov ke kamarádovi na chalupu. V Krušných horách jsme pak běžkovali, pili a povídali, přičemž jsem pak z tamní knihovničky vytáhl tlustou oranžovou knížku. Jmenuje se Zmizelé Sudety / Das Verschwundene Sudetenland a vyšla už nejméně v šesti rozšířených vydáních. Fotograficky mapuje proměňující se různé oblasti Čech a Moravy, odkud odešli lidé (Němci) i kdysi prospěšný místní život. Málokterá jiná publikace tak vizuálně jasně nastínila, jak hyne veřejný prostor, který opustí lidé se zájmem starat se a pečovat o své okolí...
Sám pocházím z města, které to na okraji země nemá snadné: z Broumova. Možná i proto si čím dál víc vážím úsilí těch, kdo svůj kraj neopustili a snaží se ho zvelebovat, jak to jen jde: v Lipové na Děčínsku, na „regionálních“vysokých školách anebo klidně i na krásném Jičínsku.
Není to tak dávno, co se ke složité a variabilní situaci roztříštěných regionů v LN vyjadřoval sociální geograf Radim Perlín z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Po republice jsou roztroušeny rozličné Lhoty a Lhotky, jimž hrozí vylidňování. V Česku je prý dnes asi 700 nejmenších sídel, v nichž žije méně než pět lidí, a reálně hrozí, že úplně zaniknou.
A jako příklad vsi, která se zvedla, uváděl Chříč v okrese Plzeň-sever, kde žije téměř 215 obyvatel. Její význam klesal. Roku 2014 tam ale místní obnovili pivovar, zbudovali chráněnou dílnu, školu Montessori i komunitní centrum. A jak se říká: venkov – díky činorodým nadšencům – ožil. Vzít batoh a odejít „za lepším“bývá leckdy snazší, než přiložit ruku k dílu.
Sám pocházím z Broumova. Možná i proto si čím dál víc vážím úsilí těch, kdo svůj kraj neopustili a snaží se ho zvelebovat, jak to jen jde. Vzít batoh a odejít „za lepším“bývá totiž leckdy snazší než přiložit ruku k dílu.