Mládí za mřížemi
VŠEHRDY Šest kilometrů jižně od Chomutova leží obec Všehrdy, ve které trvale žije na 160 obyvatel. Vedle nich je také domovem zhruba šesti set vězňů, kteří si v tamní věznici odpykávají své tresty. Areál čítá sedm ubytoven. Zvláštní je druhé patro pavilonu v severovýchodní části. To je totiž určeno pro výkon trestu mladistvých odsouzených mužů. V tuto chvíli je jich za zdmi všehrdské věznice devatenáct.
Skupinku mladistvých vězňů lze mezi ostatními odsouzenými spolehlivě rozeznat i na dálku. Na rozdíl od dospělých, kteří jsou oblečeni v šedomodrých uniformách, nosí mladiství džíny a světle modrá trička a mikiny. Jde o to, aby jim vězeňské uniformy co nejvíce připomínaly oblečení, jež nosí na svobodě.
Do speciálního oddělení vede vedle hlavního vchodu i boční vstup pro personál. Krátká hala ústí do místnosti pro dozorce a vychovatele. Prostor přímo navazuje na chodbu k ložnicím a společným prostorám mladistvých odsouzených. Dva světy odděluje jedna mříž. „Kolikrát nám tady na těch mřížích ‚leží‘, hlavně když něco potřebují,“říká vychovatel a ukazuje na rozestupy mezi mřížemi.
O dva metry víc
V místnosti je velká plazmová obrazovka, která zachycuje společné prostory, v nichž se odsouzení čile pohybují. Ložnice kamery monitorovat nemohou. Celým prostorem se line hlasitý ryk odsouzených prokládaný smíchem a vulgarismy. „Oni se vždycky předvádějí, když sem přijde někdo zvenčí,“vysvětluje vychovatel. Na pohled je patrné, že velká část odsouzených je romského původu.
Na nástěnce v kanceláři visí několik malých čtvercových kartiček, které znázorňují jednotlivé pokoje. Na nich jsou špendlíkem připíchnuta jména odsouzených. Většina ložnic má dva obyvatele, některé jen jednoho – to v případě problematického vězně. I takový tady je.
Mladistvým odsouzeným stanovuje vyhláška kapacitu osobního prostoru na šest metrů čtverečních. Dospělí vězni jsou na tom hůře, na jednoho jsou to čtyři metry.
„Snažíme se umisťovat na společný pokoj odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé. Při přijetí se také hodnotí individuální rysy osobnosti, snažíme se dát k sobě typově odpovídající mladistvé odsouzené,“vysvětluje ředitel věznice Alexandr Vidlák.
Mimo jiné jde o prevenci proti šíření „kriminální infekce“. Zkrátka aby recidivisté neměli na prvotrestané negativní vliv.
Pokoje jsou vybavené jednoduše – železné postele, stoly a židle, police, sušáky na prádlo z dřevěné konstrukce a silného provázku. Výzdoba žádná. Jen jednu z ložnic „zdobí“zavěšený ručník s motivy z Harryho Pottera.
Nejsou dospělí, ale život tráví v nejtvrdších podmínkách. Mladiství odsouzení mají oproti ostatním vězňům hezčí uniformy, větší ložnice a mírnější kázeňské tresty, tam ale úlevy pro mladé vězně končí.
Placky na přilepšenou
Na konci chodby je kulturní místnost s několika stoly, železnými židlemi a televizí. Ovladač odsouzení k dispozici nemají. Kanály může přepínat jen personál věznice.
Hojně využívaný je i stolní fotbálek, který stojí uprostřed samostatné místnosti. Ta sousedí se světlým pokojem, kde je pračka, sporák a malá kuchyňská linka. Vaření mladistvé prý baví. Na nástěnce visí několik receptů vytržených z časopisů. „Nejčastěji si stejně dělají placky z mouky, vody a soli,“dodává vychovatel.
V kanceláři dozorce je vedle sebe řada vypínačů, na nichž je lihovkou napsané číslo. Každý den ve tři čtvrtě na devět je všechny otočí do pozice „vypnuto“. Je večerka. Na všech pokojích zhasne světlo a přestane proudit elektřina do zásuvek. Proud vězni často využívali k sebepoškozování či provozu vlastnoručně sestavených zařízení, třeba ponorného ohřívače vody.
Večerka se posouvá jen ve výjimečných případech, například když televize vysílá nějaké zajímavé sportovní utkání. Vězni mají ze zákona nárok na osm hodin spánku. Budíček se každý den ozve v pět ráno.