Hledá se vodohospodář. Čím dál marněji

Voda jako prázdninové dobrodružství

PRAHA Ještě v roce 2013 měli na specializované střední průmyslovce v Plzni dvanáct studentů se zaměřením na vodohospodářské stavby. Číslovka se ztenčovala, třikrát udělala nulu včetně letoška, a od příštího roku celý obor inženýrské stavby, kam patří i ty vodohospodářské, končí. Je to paradox, protože právě od roku 2014 společně s tím, jak Česká republika ve velkém čelí výzvě klimatické změny, bylo přesně takových absolventů zapotřebí.

Podobně jako v jiných oborech se ale i v tomto míjí společenská potřeba se studijní poptávkou. O to hůř, že je to v oblasti, která představuje jednu z nejvyšších priorit.

„O vodu není zájem, což trochu souvisí i s nezájmem lidí z praxe učit ve škole, získat žáky. Navíc nám dva učitelé odcházejí do důchodu,“říká Ivana Raunerová, ředitelka Střední průmyslové školy stavební v Plzni.

Rozhodně to není ojedinělý případ, se stejným problémem se potýkají vesměs všechny střední, vyšší odborné i vysoké školy, které předmětný obor nabízejí. Souvisí to se širším nezájmem o technické obory, klesá zájem uchazečů o stavebnictví obecně, natožpak o to vodohospodářské. Projevuje se i demografie, lidí ve studijním věku je jednoduše méně.

Třeba v Lipníku nad Bečvou, kde funguje stejnojmenná obdoba střední školy jako v Plzni, měli v roce 2009 třiadvacet posluchačů na oboru Vodohospodářské stavby. Od roku 2014 jej sloučili s dopravními pod hlavičku „inženýrské“– to nenastoupil nikdo.

Poloviční propad zažili za necelou dekádu také na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, na oboru technologie vody Vysoké školy chemicko-technologické v Praze dělá pokles dvě třetiny, ve srovnání s rokem 1985. Na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně s vodohospodářstvím kvůli chybějícím uchazečům skončili a s obnovením akreditace nepočítají.

Hlavně žádná čísla

Ředitelé se shodují, že za poklesem zájmu studentů je také rozbujení nabídky škol i oborů, přičemž mladí Češi mají tendenci vyhýbat se těm, které zavánějí matematikou, chemií či fyzikou. Vedle mnoha dalších věcí z toho plyne i to, že stát nevydává peníze na vzdělávání úplně efektivně a účelně. Univerzity chrlí absolventy, na které trh nečeká. Často to pak končí tím, že člověk dělá něco zcela jiného, než nač má diplom.

„Většina současných středoškoláků má na jedné straně zájem o životní prostředí, ale zároveň v nich budí odpor exaktní přírodní vědy či inženýrské disciplíny. Určitou šanci do budoucna vidím v tom, že i běžná populace si dnes stále významněji uvědomuje nezbytnost spolehlivého a bezpečného fungování vodáren, kanalizací

Příchylnost k technickým oborům

■

se musí v dětech probouzet zavčas. Čeští odborníci dávají v tom směru

za příklad Slovensko.

U sousedů vyšly dvě knížky pro

■

čtenáře, kteří dlí na prvním stupni základní školy: malý Míša s otcem lodním kapitánem zažívá napínavé léto a prostřednictvím zážitků se do čerstvých malých hlav ukládají informace o tom, jak voda v přírodě funguje.

První díl pojednává o povrchových hladinách, ve druhém se jde pod zem.

a čistíren odpadní vody v důsledku rostoucího vodního stresu v Evropě,“míní Jiří Wanner z Ústavu technologie vody na VŠCHT.

Jeho pracoviště se zkusilo napojit na environmentální entuziasmus pátečních studentských demonstrací. Oslovili organizátory s tím, že nadšení je skvělý základ, k němuž se musejí přidružit znalosti, aby to k něčemu bylo, a že absolvování VŠCHT je k tomu ideálním místem. „Zatím nulová odezva,“dodává Wanner.

Svoje poznatky loni prezentoval i personalistům z vodárenských firem. Zvolna se začíná prosazovat praxe, kdy si taková společnost vyhlíží své budoucí zaměstnance zavčas, například Pražské vodovody a kanalizace či Severočeské vodovody a kanalizace již mají ve svých technických skupinách jedince, kteří si teprve u nich a při pracovním provozu dokončují magisterský nebo doktorský stupeň.

S nálepkou betonářů Vodohospodáři se domnívají, že se k nim nehrnou nové posily i proto, že ve veřejném prostoru mají nálepku zlovolných betonářů, kteří chtějí každou nivu zlikvidovat pod nádrží. „Důsledkem je postupná ztráta prestiže, přičemž dříve bývala velmi vysoká,“uvádí Pavel Fošumpaur z Fakulty stavební ČVUT. Podle něj by pomohlo, kdyby se pod tímto úhlem zkontrolovaly osnovy na základkách a středních školách, protože před nástupem do terciární fáze edukace už je na vyvolávání touhy po technice pozdě.

Doporučuje také začlenění exkurzí, besed, knížek pro děti, jako to udělali na Slovensku, zvýšení a zatraktivnění stáží i stipendií od firem. Správa železniční dopravní cesty má takhle stipendium NádraŽák pro studenty třetích a čtvrtých ročníků, ale efekt to nese pramalý.

Co se týče zmíněného literárního počinu Slováků, jde vlastně o dobrodružnou knihu, která prostřednictvím letních zážitků malého Míši a jeho otce, lodního kapitána, vpravuje do čtenářů povědomí o vodě a její funkci v krajině. Delší tradici exkurzí mají zase v Ústavu vodních staveb Vysokého učení technického v Brně – pořádají je dokonce už pro mateřské školy.

V praxi je opad zájmu znát, pociťuje to třeba Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, kde pracují třeba na projektech umělé infiltrace. To je jeden ze způsobů, jak čelit suchu, jde o zrychlené napumpování vody z povrchu do podzemí, kde je ve větším bezpečí.

„Úbytek odborníků má dopad na dnes tolik diskutovaná témata – hydrologické sucho, zabezpečení kvalitní pitné vody nebo nakládání s odpadními vodami. Pokud bude tento trend dál pokračovat, nebudeme řešit jen problém s těmi samotnými projevy klimatu, ale i s tím, aby bylo komu předat zkušenosti,“říká Tomáš Urban, ředitel ústavu.