Ankara: Vyměníme Idlib za Kurdy
O tom, jak naložit s poslední baštou opozice na syrském bojišti, jednali včera v Ankaře prezidenti Turecka, Íránu a Ruska. Turci chtějí zabránit masivní vojenské akci v oblasti Idlib, která by vyvolala další vlnu uprchlíků.
ANKARA/PRAHA Pro přibližně tři miliony lidí to byla schůzka, jež mohla rozhodnout o jejich osudu. Vůdci Íránu, Ruska a Turecka, prezidenti Hassan Rúhání, Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan, včera v tureckém hlavním městě Ankaře jednali o další koordinaci na syrském bojišti, zejména co se týká situace v klíčovém guvernorátu (správní oblasti) Idlib na severozápadě Sýrie. Šlo SÝRIE o již pátou podobnou schůzku v rámci takzvaného mírového procesu z Astany od roku 2017.
V Idlibu se podle odhadů aktuálně zdržují – v podmínkách, kdy každým dnem může začít zničující vojenská ofenziva – zmíněné asi tři miliony lidí. Zčásti jde o původní obyvatelstvo, díl ale tvoří uprchlíci z jiných částí Sýrie. Hustě osídlená oblast je posledním významnějším územím, které v Sýrii ještě drží protivládní síly. Klíčové jsou dva faktory: mezi civilisty a „umírněné“protivládní bojovníky v Idlibu je zřejmě vmíseno blíže neurčené množství islamistických radikálů a oblast se nachází v těsné blízkosti tureckých hranic.
Zatímco Írán a Rusko dlouhodobě podporují Asada, Turecko původně stálo za různými frakcemi syrské opozice. Žádná ze stran nemá ovšem zájem na tom, aby se potenciální teroristé v prachu „poslední bitvy“, kterou vojska loajální režimu syrského prezidenta Baššára Asada zřejmě proti rebelům v Idlibu brzy svedou, bez kontroly rozprchli. A Ankara se chce stůj co stůj vyhnout další vlně běženců, jež by se v případě intenzivní válečné akce nevyhnutelně přelila přes hranice do Turecka.
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je již nyní v Turecku zadokumentováno více než 3,6 milionu syrských utečenců; neoficiální odhady ale hovoří o čísle ještě o milion vyšším. V posledních měsících sice jejich počet již neroste, i tak však Syřané v Turecku tvoří největší uprchlickou komunitu na světě.
Na základě dřívější dohody udržuje turecká armáda v Idlibu dvanáct armádních „pozorovatelských stanovišť“, ta se však v posledních týdnech stále častěji dostávala do palby mezi Asadovou armádou a povstalci. Erdogan již dříve varoval, že pokud by se turecká vojenská stanoviště stala objektem cíleného útoku ze strany vládních vojsk, Turecko odpoví „zničující silou“. K tomu však zatím nedošlo.
Prezidenti Íránu, Ruska a Turecka se včera shodli na potřebě „dlouhotrvajícího příměří“, které by ochránilo civilisty v Idlibu. Pozice však zůstávají rozdílné: zatímco Turci hovoří o rebelech jako o „bojovnících“, Rusové a Íránci je, ve shodě s Asadem, označují za „teroristy“.
Nechceme teroristy
Turecká pozice se ale tváří v tvář slábnoucí síle syrských rebelů mění a Ankara nyní nabídla výměnný obchod: Turci nechají Asada (za podpory Rusů a Íránců) „pomalu“dobýt Idlib, ale chtějí na akci spolupracovat, aby se zabránilo uprchlické vlně do Turecka. A na oplátku turecké síly dostanou volnou ruku na severovýchodě Sýrie za Eufratem, kde existuje neformální nárazníková zóna mezi syrskými Kurdy a Kurdy žijícími na východě Turecka. Ankara, která dlouhodobě čelí odporu části kurdského obyvatelstva na svém území, má totiž eminentní zájem zabránit bližším kontaktům mezi oběma entitami. Stranu kurdských pracujících (PKK) a kurdské milice YPG totiž označuje za teroristy.
Podle Erdogana by nyní mělo být možné, aby do relativně bezpečných oblastí východně od Eufratu začala repatriace asi milionu syrských uprchlíků, kteří se aktuálně nacházejí na tureckém území. To by Turecku ulehčilo finančně (podle odhadů země od počátku syrského konfliktu již vydala na obsluhu uprchlíků ze Sýrie 50 miliard dolarů, v přepočtu více než 1,1 bilionu korun) a vnitropoliticky by vydělal i Erdogan, když by akci mohl prodávat jako politické vítězství. V situaci, kdy prezidentova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) letos v průběhu komunálních voleb utrpěla významné ztráty v největších městech včetně Istanbulu, by se mu to více než hodilo.