Syn maďarského komunismu
Zemřel architekt a disident László Rajk, potomek kdysi mocného představitele Strany
Jedenáctého září zemřel v Budapešti László Rajk jr., významný architekt, scénograf a v období před rokem 1989 účastník opozice proti komunistickému režimu Jánose Kádára. Muže, jenž pomohl dostat jeho otce, komunistického funkcionáře Lászlóa Rajka, na šibenici.
Otec popraven, matka zatčena Celá Amerika i svět se nad tím dnes již ikonickým obrazem ustrnuly. Tříletý John Fitzgerald Kennedy jr. zasalutoval 25. listopadu 1963 před katedrálou sv. Matouše ve Washingtonu svému zavražděnému otci na jeho poslední cestě. O šest let dříve se 6. října 1956 odehrávaly v Budapešti podobně emotivní scény. Sedmiletý László Rajk sledoval po boku své matky Júlie Földiové-Rajkové (1914–1981) ceremonii znovupohřbení ostatků svého otce. Bývalý ministr vnitra a ve své době jeden z nejmocnějších představitelů Maďarské komunistické strany László Rajk (1909–1949) po válce působil jako ministr vnitra. Na základě vykonstruovaných žalob byl ovšem jako zrádce strany a imperialistický špion zatčen a 15. října 1949 popraven. V čerstvě komunizované východní Evropě odstartovala vlna vykonstruovaných procesů, v jejichž soukolí skončil v roce 1952 i bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský.
Malému Lászlóovi nebyl ani rok, když byl jeho otec popraven, a navíc mu maďarští „estébáci“zatkli i jeho matku. Jako nemluvně byl pod falešným jménem István Kovács umístěn do sirotčince. Teprve když byla Júlia Rajková v roce 1954 propuštěna, získal zpět své pravé jméno i matku, jež pak jako „maďarská Antigona“hrála důležitou roli během maďarského povstání v roce 1956. Ač stále přesvědčená komunistka, snažila se o rehabilitaci svého muže a patřila mezi klíčové postavy stranické opozice proti stalinistovi Matyási Rákosimu. Po potlačení povstání požádala o azyl na jugoslávském velvyslanectví, odkud byla spolu se sedmiletým Lászlóem deportována do Rumunska. Domů se mohli vrátit až v roce 1958.
V roce 1987 východoevropský korespondent The New York Times Michael T. Kaufman srovnal osudy dvou „synů komunismu“, tehdy osmatřicetiletého Rajka a dvaapadesátiletého disidenta a signatáře Charty 77 Rudolfa Slánského mladšího (1935–2006), jejichž životní osudy a zkušenost se v mnohém podobaly a symbolizovaly absurdní historii střední Evropy 20. století. Rajk se svěřil, že se po celý život snažil svému otci porozumět. Proč podlehl nátlaku a přiznal se k absurdním zločinům, které nespáchal? Jakou roli hrál při sovětizaci Maďarska a represi politických oponentů? Svářil se v něm rozpor mezi otcem hrdinou a mučedníkem, tak jak mu jej líčila jeho matka, a otcem nesmiřitelným komunistickým aparátčíkem a tvůrcem totalitního systému v zemi.
Rajkův butik
László Rajk vystudoval v roce 1972 architekturu na budapešťské Technologické a ekonomické univerzitě a pak také na McGillově univerzitě v Montrealu (1975–1976). V 70. letech pak pracoval jako architekt na státním úřadu rezidenčního plánování. Od roku 1975 se stal aktivním členem demokratické opozice a zapojil se do aktivit nezávislé umělecké scény. Ocitl se na černé listině a nemohl pracovat ani vystavovat pod svým jménem.
V roce 1981 společně s budoucím porevolučním starostou Budapešti Gáborem Demszkym založil nezávislé vydavatelství AB Publishing House a ve svém bytě provozoval ilegální vydavatelství a knihovnu Samizdat Boutique, známé také jako „Rajkův butik“. Knihy ovšem policie v roce 1983 zkonfiskovala. V roce 1985 se neúspěšně pokoušel kandidovat do maďarského parlamentu. V roce 1988 zakládal Síť nezávislých iniciativ a později stál u zrodu liberálního Svazu svobodných demokratů (SZDSZ), za nějž byl v roce 1990 zvolen poslancem.
S rodinnými stíny se symbolicky vyrovnal v roce 1989, kdy společně s Gáborem Bachmanem vytvořil smuteční katafalk na náměstí Hrdinů v Budapešti. U něj se 16. června 1989 rozloučili pozůstalí a symbolicky s nimi i celý maďarský národ nejen s popraveným premiérem povstání Imre Nagyem, ale také všemi zahynuvšími povstalci.
Spolutvůrce oscarového filmu Vedle politiky se Rajk věnoval i své profesi architekta a designéra a v 90. letech se podílel na interiérových rekonstrukcích například legendárního budapešťského kina Corvin, vídeňského Collegium Hungaricum, budovy muzea Aquincum nebo budapešťského „Moulin Rouge“. V roce 2002 na sebe upozornil návrhem a realizací obchodního domu Lehel Csarnok. Rajk se také specializoval na instalace a návrhy expozic, muzeí a vzpomínkových míst spojených s maďarskou historií, například maďarské expozice v Osvětimi nebo návrhu pomníku revoluce z roku 1956 ve Veszprému.
Rajkova profesní i politická dráha byla významně spojena s filmem. Již v roce 1979 se podílel na výpravě přelomového filmu režiséra Miklóse Erdélye Verze (Verzió, 1979), analyzujícího fenomén rituální vraždy z 19. století, v němž si zahrál i postavu četníka. Téma antisemitismu bylo leitmotivem i dalších filmů, na nichž se Rajk podílel, například filmu Lászlóa Nemese Türelem (2007), a především filmu Saulův syn (2015) od stejného režiséra, jenž získal v roce 2016 Oscara. Nebyl to ostatně Rajkův první mezinárodně oceněný film. V roce 1981 spolupracoval na filmu Pétera Gothára Čas se zastaví (Megáll az idő), jenž získal ceny na MFF v Cannes či Tokyu. V roce 2001 byl podepsán pod filmem Bély Tarra Turínský kůň (A torinói ló), jenž byl oceněn Stříbrným medvědem na MFF v Berlíně.
Vedle toho Rajk pracoval i pro zahraniční filmové produkce, které si i jeho zásluhou volily Budapešť jako místo pro svá natáčení, ať již to byly Rudé horko (1988) Waltera Hilla, Když utichly trumpety (1998) Johna Irvina nebo Marťan (2015) Ridleyho Scotta.