Postavme se broukovi čelem
Kůrovcovou kalamitu musíme řešit zdravým rozumem, nikoli lidmi odstřiženými od reality
Někdy před dvaceti lety se začalo hovořit o problémovém šíření kůrovce na Šumavě v souvislosti s bezzásahovými zónami.
Zelení, hořící aktivisté z celých Čech, se sjížděli na Šumavu, odhodlaní za svoji pravdu bránit umírající les i vlastním tělem. A ubránili. Nyní nám umírají lesy v celé republice, zelení aktivisté mlčí a jaksi se přijala teorie tlusté červené čáry: nechme historii historií, neukazujme na falešné proroky. Ale to nelze! Jinak se z toho začarovaného kruhu nemůžeme vyhrabat než postavit se k problému čelem.
Většina jehličnatých lesů v Čechách byla uměle založena a vysázena v průběhu 18. století, kdy šlechta potřebovala dřevo pro nové sklárny, stavební dříví pro města, jejich noví obyvatelé se potřebovali zahřát. Nejrychleji rostou smrkové plantáže, kde se může kácet po osmdesáti letech, a tak šlechta vysazovala jehličnaté lesy.
Nikdo ze zúčastněných aktérů nedokázal tuto jednoduchou historii prezentovat veřejnosti, mnohem jednodušší bylo naservírovat drama s hodnými herci aktivisty za asistence policie a zlých dřevařů. Kvůli tomuto proaktivistickému postoji jsme si broučka rozvezli po celé republice zrovna v čase nastávající klimatické periody, zjistili jsme, že ten brouček, „lesní zdravotník“, uletí více než avizovaných šedesát metrů. Nyní tady máme problém a ten musíme řešit.
Naše obec v údolí Vltavy vlastní 20 hektarů lesa. V srpnu jsem s odborným lesním hospodářem prošel všechny naše lesy a rozhodli jsme se všechny postižené stromy okamžitě zlikvidovat i za cenu prodělku. Ostatně – staří protřelí obchodníci říkali: „I prodělek je kšeft!“Tam, kde je méně napadených stromů a terén těžko