Okoralé svatební koláčky
Byl poslední říjnový den minulého roku, když se do programu jednání sněmovny dostala předloha, která staví sňatky homosexuálů na roveň s manželstvím muže a ženy. Členové uskupení Jsme fér napekli hromady koláčků, které v pytlících s visačkou „Chceme svatební, ne registrované“rozdávali zákonodárcům. Škoda těsta a tvarohu, neboť dolní komora dosud nedokončila ani úvodní čtení zákona.
Skupina poslanců předložila svůj návrh už 12. června 2018, vzápětí do systému přibyl kontramateriál od konzervativního proudu ztělesněného především lidovci, kteří naopak chtějí do Ústavy vtělit, že manželství je svazkem výhradně muže a ženy. Aby to bylo ještě komplikovanější, posléze ještě připojil kompromisní návrh poslanec ANO Patrik Nacher, podle něhož by homosexuální páry nabyly všech práv, která mají manželé, ale bez nároku na použití tohoto slova.
Dvakrát se už sněmovna začala o návrzích bavit, ale dvakrát debatu nedokončila. Není to náhoda – bod je vždy zařazený do programu tak, aby se nestihl uzavřít, než skončí jednací den. Protože mentální nastavení dolní komory je vesměs stejné jako v celé společnosti: zrovnoprávnění stejnopohlavních sňatků má své skalní zastánce, skalní odpůrce, a uprostřed většinu, které je to vesměs jedno. V politické realitě to znamená, že je minimum těch, kdo mají chuť se míchat mezi vyhrocené protitábory. Takové rozdělení panuje v zásadě – s výjimkou zmíněných lidovců – ve všech stranách sněmovny. V každé se najdou reprezentanti všech tří proudů a všem jim chodí pošta od stoupenců i protivníků, kteří je zaklínají, aby to rozhodně udělali / rozhodně nedělali.
Letos je tomu třináct let, co se v českém právním řádu objevil termín registrované partnerství. To byl svého času velký společenský krok, ale od té doby stále nenazrála nálada na další posun. Vedle psychologické roviny má registrované partnerství zápory, i co se týká právního postavení partnerů, třeba v nároku na vdovský a vdovecký důchod. S úpravou by se změnilo i postavení vůči společně vychovávaným dětem. Protože když se homosexuální pár rozchází, nevzniká automaticky vyživovací povinnost; z pohledu zákona je rodičem pouze jeden z nich.
Zastánci zrovnoprávnění argumentují třeba tím, že ústavy náhradní péče jsou plné dětí, o které jejich rodiče neměli zájem, a jistě by jim bylo lépe u dvou matek či dvou otců než bez nikoho. Odpůrci se domnívají, že by tak nastala dekonstrukce tradiční rodiny a poškozování psychiky dítěte, kterému by chyběl jeden ze vzorů. Kde ho bere dítě, které jeden z rodičů opustil, nedodávají.