Čína si Hongkong podrobuje zevnitř
HONGKONG/PRAHA V Hongkongu se o víkendu očekávají intenzivnější protesty než v minulých týdnech. Část veřejnosti totiž pobouřily výjimečné pravomoci, které vyhlásila správkyně Hongkongu Carrie Lamová. Patří k nim zákaz zakrývání tváře při demonstracích. V Evropě sice takové pravidlo platí běžně, obyvatelé Hongkongu ho ale vnímají jako útok na jednu ze základních svobod a v centru města kvůli tomu ihned vyrostly barikády.
Nejsme Čína a nechceme žít v systému, který tam mají – vysvětluje pro LN hongkongský aktivista Yik Mo Wong, proč se podílí na organizování protestů a snaží se i s kolegy z hnutí Occupy Movement dokumentovat policejní excesy a některé společenské či politické jevy. Od roku 1997, kdy Británie vrátila Hongkong Číně, mu mezinárodní smlouvy garantují autonomii i demokratický systém, existuje tu vlastní měna i zákony.
Yik Mo Wong v Česku vystoupil na konferenci, kterou pořádala Knihovna Václava Havla při příležitosti udělení cen pojmenovaných po exprezidentovi.
LN Správkyně Hongkongu Carrie Lamová přitvrzuje. Nedá se ale její jednání vysvětlit tím, že je v podobné situaci jako československé vedení v roce 1968 a bojí se ozbrojeného zásahu?
Setkávám se s některými vysokými úředníky, kteří ji dobře znají, a můžu říci, že ona na žádné lavírování není. Ve škole byla premiantkou a i tady chce být absolutně úspěšná, to znamená, že všechno bude perfektně fungovat a v Hongkongu bude klid. Je přitom schopná mnohé slíbit, ale nic z toho nedodržet a stalo se, že ti, co s ní jednali, skončili ve vězení. Rozhodně se jí nedá věřit a uzavírat s ní žádné kompromisy. Rozumím tomu, že její vliv je omezený a nedokáže prosadit vyšetřování policejního násilí při demonstracích, ale tady se policisté chovají jako utržení ze řetězu. Během protestů v roce 2014 se snažili násilí skrývat před kamerami, dnes už mlátí lidi bez zábran. A pokud se objeví žurnalisté, dostanou nakládačku taky.
LN Má za takové situace vůbec smysl zvát lidi do ulic a organizoval demonstrace?
My ale demonstrace neorganizujeme v pravém smyslu slova, nikoho nepřesvědčujeme, aby šel projevit nesouhlas. Jen zajišťujeme jakousi pořadatelskou službu, varujeme lidi, kam raději nemají chodit, snažíme se, aby vše proběhlo bezpečně. Lidé chodí sami ze své vůle, to je třeba si uvědomit. Když byla před pěti lety takzvaná deštníková revoluce (tříměsíční protesty pojmenované podle deštníků, kterými se účastníci bránili proti slznému plynu – pozn. red.), přišlo 400 tisíc lidí. Letos v červenci, kdy se demonstrovalo proti vydávání stíhaných osob do pevninské Číny, byl v ulicích milion lidí a v srpnu už skoro dva miliony! Dokážete si představit, jaká míra nespokojenosti uvnitř společnosti za tím je?
LN Neumím si rozhodně představit, že by se tolik lidí hnalo vstříc gumovým projektilům a slznému plynu jen kvůli vydávání provinilců, byť mezi nimi mohou být političtí vězni…
Lidé v Hongkongu nejsou hloupí a na svoji demokracii jsou hrdí. Vadí jim léta lhaní a násilné potlačování demonstrací. Jsme sice bohatý region, ale problémem u nás je místo. Někteří obývají tak malé byty, že se tam vejde jen postel. Umíte si to představit? Máte postel a zdi kolem, platíte za to kolem 200 eur (5200 korun) měsíčně. No a pak je tu pomalé pronikání čínského systému do našich struktur.
LN Jakou má podobu?
Všechna původní pravidla postupně berou za své. Například na nádraží je hraniční kontrola, kde slouží úředníci z pevninské Číny, přestože jim naše zákony působení v těchto funkcích zakazují. Také mezi policisty slyšíme mandarínskou čínštinu. To samé se děje i v jiných oblastech, třeba v Legislativní radě (hongkongský parlament) bylo v poslední době zbaveno mandátu šest poslanců a je nebezpečí, že tu pročínské síly získají většinu. V této situaci není potřeba žádný vojenský zásah.