Poštovní spirála

Státní podnik dlouhodobě trpí politickým řízením

Lze zachránit Českou poštu propuštěním téměř čtvrtiny jejích zaměstnanců? Vezmeme-li v úvahu též fakt, že prý pošta nebude rušit žádné z 3200 obslužných míst, musí nám vyjít, že instituce bude „zachráněna“, ale služby budou ještě horší než dosud. Měli-li bychom vsadit na politicko-manažerskou logiku, pak by bylo nejziskovější poštu zavřít zítra a počkat si, až ji stát vyplatí zhruba tři miliardy korun, které ji momentálně dluží.

Spasitelů už Česká pošta zažila tolik, že včerejší Hamáčkovy a Babišovy sliby vlastně nemusejí znamenat vůbec nic. Bohužel ale znamenají. Ministerský předseda spolu ministrem vnitra jako „řádní hospodáři“vykládají cosi o zisku, přitom je zřejmé, že o to, jak kvalitně a spolehlivě bude na svých pobočkách tato instituce fungovat, vlastně nikomu nezáleží.

Pošta sice má konkurenty, ale žádný není větší, finančně silnější a regionálně početněji zastoupený pobočkami, tak proč prohrává? Protože kašle na doručovatele a doručování. A když pošta nedělá, co má, tak se zákazníci zcela přirozeně přesouvají k firmám, které jsou doručování schopny. Přitom trh je obrovský a objednávání zboží přes internet je nekončící příležitostí. Nikoli pro státní poštu. Zde se vám nestane, že byste dostali SMS, že zásilka dorazí v tolik a tolik a zpětné zavolání na dotyčné číslo pak končí přímo domluvou s konkrétním řidičem-doručovatelem na hodině, kdy budete doma, dokonce mu můžete zaplatit kartou. Třeba tohle státní gigant neumí a vydává za přednost, že si můžete u okénka zaplatit kartou, od letošního července dokonce na všech pobočkách. To je čiré zoufalství.

Spadli ti manažeři z Marsu? Nikoli, z politiky, a tak poštu pomalu, ale jistě učinili nekonkurenceschopnou a nyní ji nadále znevýhodňují. Návrhů na privatizaci pošty už jsme slyšeli mnoho, nyní by to chtělo nějaký koncept, který by řešil její funkčnost, rentabilitu a rozsah služeb, které si máme a chceme platit. Pak by nemuseli být z poštovních zaměstnanců dealeři výherních losů a pexesa.