Co si počneme se Stalinem?
Nově zřízené muzeum totalitních režimů by mohlo zakotvit v prostoru pod někdejším diktátorovým pomníkem.
Pražské zastupitelstvo schválilo vznik muzejní instituce, která připomene klíčové okamžiky moderních dějin, zejména nacistické a komunistické totality. To je výborná zpráva: něco takového je v dnešní době velmi důležité, neboť lidská paměť je krátká… Otázkou však je, kde bude nové muzeum sídlit.
Autor tohoto textu se nedávno podílel na zasedání kulatého stolu v Senátu, kde se o tomto záměru hovořilo. Jednání se účastnili senátoři, poslanci, zastupitelé, historici, architekti a představitelé institucí i spolků, které se totalitami zabývají. Všichni chválili iniciativu pražských zastupitelů, aby podobné muzeum vzniklo i u nás, a padlo několik tipů, kde by nová instituce mohla sídlit. Jednou z možností je Clam-Gallasův palác, barokní památka vedle Nové radnice na Mariánském náměstí, respektive v Husově ulici, jež je majetkem města. Většina přítomných se ale shodla, že stavba nemá k tématu žádnou vazbu. Navíc do interiérů plných štuků a fresek, které palác předurčují k jiným účelům (dříve se například hovořilo o stálé expozici věnované dějinám Prahy), nelze výrazněji zasáhnout.
Pod Stalina!
Dalším kandidátem by mohlo být bývalé Borůvkovo sanatorium v Legerově ulici, tedy místo, kde se nacházelo popáleninové centrum, v němž zemřel Jan Palach. Zdevastovanou stavbu by bylo možné jistě kvalitně opravit a – protože nejde o památku – vhodně adaptovat pro nový účel. Problémem je, že u ní nelze ani zastavit, natož zaparkovat, protože leží mezi dvěma magistrálami, a ke všemu městu ani nepatří: má soukromého majitele, který pro ni připravuje jiný osud.
Konečně přichází v úvahu ještě vila na Ořechovce, je však pro danou funkci malá a její lokace dál od centra v luxusní pražské enklávě rozhodně není ideální. A možnost postavit novou budovu přímo pro muzeum je alespoň v současné době nesplnitelné přání.
Jedna alternativa se však vedle všech ostatních jeví jako ideální. Jde o nápad umístit expozici do prostoru pod zbouraným Stalinovým pomníkem na Letné. Místo to je notně syrové, jaksi odosobněné, jen betonový skelet a uprostřed hromada kamení – vše, co zbylo z jedné z nejděsivějších postav dvacátého století. Každý, kdo se tam podíval, ví, jak je to místo působivé. Po nutné opravě lze nainstalovat moderní expozici, využít projekcí přímo na stěny i zkreslující akustiku. Ostatně díky instituci Paměť národa se to v rámci loňské dočasné instalace vyzkoušelo.
Snad všichni účastníci jednání u kulatého stolu v Senátu se shodli, že jde o nejlepší lokalitu. Je už navždy spojená s jedním z největších traumat naší moderní historie a má ideální polohu vůči centru. Přitom všechno by se mohlo odehrávat uvnitř síně. Novákův metronom by zůstal nahoře, kde by dál mohli jezdit skejťáci a lidé se chodit dívat na panorama Prahy. Vznikl by tak zajímavý kontrast.
Reptající radnice
Dozvěděli jsme se však, že „tudy prý nejede vlak“, neboť starosta městské části Praha 7 Jan Čižinský si to nepřeje (jedná se však o majetek Prahy, nikoli městské části). Jeho argumentům jsme ale nerozuměli.
Prý by byl problém s parkováním a auta návštěvníků by zajížděla do parku. To je nesmysl – od Stalina je coby kamenem dohodil největší pražské podzemní parkoviště pod Letenskou plání. Budovalo se deset let, stálo přes miliardu, tak proč ho nevyužít? Návštěvníky muzea navíc budou převážně školní výpravy, které sem dopraví MHD – nejbližší stanice jsou dole u Čechova mostu a na letenské křižovatce, vzdálené pět minut chůze. Z nábřeží by ostatně mohly vést na kopec eskalátory (které tu už od dvacátých let byly, jen kousek dál). Vedly by v zářezu, takže by z dálkových pohledů nerušily.
Dalším starostovým argumentem bylo, že konstrukce pod pomníkem je v havarijním stavu (nechme stranou, že se tu opět něco zanedbalo jako v případě pražských mostů), což je ale spíš důvod k podpoře záměru. Konstrukce musí být tak jako tak opravena, a to i za cenu, že po tu dobu bude vjíždět do parku těžká technika. Má se pak prostor pod pomníkem opět hermeticky uzavřít? Náročná oprava by naopak mohla být zakončena smysluplným využitím. Bezprostřední okolí bývalého generalissimova pomníku příliš vábně nepůsobí. Až do nedávného uzavření tu bylo možné prakticky každý večer potkat podnapilé nebo zdrogované turisty, hromady střepů, výčep a smrduté mobilní toalety.
Nemyslím si samozřejmě, že by měla vzniknout nějaká bombastická expozice, daného účinku lze dosáhnout v adekvátním prostředí i skromnými prostředky. Metropole potřebuje místo, v němž se budou moci jak nastupující generace, tak návštěvníci Prahy seznámit s temnými kapitolami naší historie. Proto se domnívám, že myšlenka využití prostoru „pod Stalinem“by rozhodně neměla zapadnout.
Dva problémy, jedno řešení. Takové se nabízí východisko při odpovědi na otázky, kam umístit plánované muzeum totality a jak využít prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem na Letné. Jenže situace není tak jednoduchá. Nápad umístit expozici do prostoru pod zbouraným Stalinovým pomníkem se jeví jako ideální. Místo je to syrové, odosobněné, jen betonový skelet a hromada kamení.