Začínal díky české pomoci
Úřadující mistr světa v řeckořímském zápasu Abujazíd Mancigov se ke sportu dostal jako uprchlík před válkou v Čečensku. Podmínky mu k tomu vytvořila humanitární pomoc z Česka.
PRAHA Na světovém šampionátu v zápase v metropoli Kazachstánu Nur-Sultanu nedal Abujazíd Mancigov svému soupeři šanci. V řeckořímském stylu v kategorii do 72 kilogramů porazil 15. září Arama Vardanjana 9:0 a získal tak titul mistra světa.
Potěšil tím fanoušky a rodinu nejen doma v Čečensku, ale hrdé může být i Česko. Mancigov totiž začal se sportem za čečenské války v uprchlickém táboře v Ingušsku a tyto aktivity podporovali čeští humanitární pracovníci.
V bývalé strojní a traktorové stanici Altijevo sídlil jeden z divokých táborů, které během druhé čečenské války vyrostly v Ingušsku. Lidé tehdy hromadně utíkali před kulkami a bombami z Čečenska a sousední Ingušsko se nabízelo jako první bezpečné útočiště.
Malou severokavkazskou republiku tehdy zaplavily statisíce uprchlíků. Do oficiálních táborů se nevešli, obsazovali proto hospodářská stavení, kravíny, opuštěné domy, každý objekt, ve kterém se dalo bydlet.
Říkalo se tomu „divoké tábory“a na rozdíl od těch velkých stanových tu lidé neměli zajištěno vůbec nic: jídlo si museli vařit, peníze vydělávat a sami si museli dělat i úpravy bydlení.
I tady žily desetitisíce lidé v primitivních podmínkách, pomáhala jim hrstka humanitárních organizací včetně České katolické charity a Člověka v tísni.
Tělocvična v silážní jámě
Právě Člověk v tísni stál u zrodu neformálního zápasnického oddílu v Altijevu. „Vzal jsem děti a zkoušeli jsme to na trávě. Aby poznali, že existuje nějaký sport, a ne jenom válka a přežívání v lágru,“říká pro LN trenér Beslan Albukajev, sám bývalý zápasník.
„Přišel za mnou s tím, že děti zahálejí, on sám stejně nemůže sehnat práci, a tak budou trénovat. Jen potřebují zápasnický koberec,“říká Šárka Kuchtová, která tenkrát působila jako koordinátorka pro uprchlíky. „Přivítala jsem to, protože jsme stíhali starat se nanejvýš o výuku ve stanových školách, kam chodili děti na směny,“dodává.
Koberec dostali a mohli začít trénovat naplno. Podmínky se ještě více zlepšily, když v místě silážní jámy vybudovali tělocvičnu o rozměrech osm krát dvacet metrů. Tehdy osmiletý Abujazíd Mancigov se objevoval na trénincích od samých počátků existence oddílu.
„Vůbec nevynikal, byli tam i lepší kluci. Jenže on se vypracoval svým úsilím,“říká trenér Albukajev. Když už bylo v roce 2004 v Čečensku bezpečněji a uprchlíci se stěhovali domů, bylo podle trenéra jasné, že Mancigov má nakročeno k hvězdné sportovní kariéře. „Bylo vidět, že má cíl a tvrdě za ním jde,“říká Albukajev.
V Grozném se trenér domluvil s ředitelem školy nedaleko svého bydliště a získal místo na pravidelné tréninky. Člověk v tísni daroval koberec a posilovací stroje.
V té době už ale ruské úřady dávaly mezinárodním humanitárním organizacím stále více najevo, že nejsou vítány a v roce 2005 zrušily Člověku v tísni registraci. Společnost musela svoji činnost v Rusku ukončit. „My jsme ale byli už rozjetí a měli jsme podporu od státu,“říká Albukajev.
Souhrou okolností trenérem Favorit Mancigov zápasil pod Albukajejovým vedením do roku 2010, kdy odešel studovat do ruského města Vladimir nedaleko Moskvy.
Vyhrál juniorské mistrovství světa, v dospělé kategorii pak mistrovství Ruska a řadu mezinárodních soutěží.
Je mistrem sportu Ruské federace a letos zvítězil na mistrovství světa, přitom ve svých šestadvaceti letech má další roky sportovní kariéry stále ještě před sebou.
Mancigovův úspěch pomohl i trenéru Albukajevovi. Jeho svěřenci mají vzor a oddíl své zázemí, navíc je v Čečensku zápas „národním sportem“, a tak se těší přízni státu i sponzorů.
„Jezdíme na turnaje po Rusku i do Evropy, koncem října se s několika chlapci chystáme k vám do Česka,“říká Albukajev, který původně prý vůbec trenérem být nechtěl.
„Jenže když jsem viděl, jak ty děti sport potřebují, začalo se mi to líbit. Víte, nešlo mi ani tak o to, aby byli špičkovými sportovci, ale o jejich správné vychování,“dodává.