A přece se točí

Joana Brehmse. Vlastník točny město České Budějovice začalo připravovat podklady pro architektonickou soutěž na stavbu nové scény. Všechny přípravné práce Staňkovo rozhodnutí zastavilo a budoucnost točny je opět ve hvězdách. Zaorálek by měl Staňkův zásah potvrdit, nebo zrušit, což by bylo logičtější. On totiž nic neřeší, jelikož situace je velmi komplikovaná a také zpolitizovaná, ve hře je dnes sedm hráčů, kteří také participují na jednání ministerské komise. Je to ministerstvo kultury, Národní památkový ústav, Jihočeský kraj, město Český Krumlov, České Budějovice jako zřizovatel divadla, Jihočeské divadlo a UNESCO. Každý hájí své zájmy a rozhodně tu nepanuje shoda. Diváci si víceméně zachování točny přejí, ale bez řešení zázemí je letní seriál představení takřka nemožný. Ministr tedy rozhodl populisticky, ale bez znalosti problematiky. Efektně zachránil točnu v zahradě, ale už neřekl, co se bude dít, přijde-li divadlo o zázemí v letohrádku Bellarie. To chtějí památkáři opravit a divadlo z něj vyhostit.

Dnešní podoba hlediště z roku 1994 je na hony vzdálená od původního projektu Joana Brehmse z konce padesátých let, železobetonové monstrum představuje v kompozici zámecké zahrady necitlivý prvek (644 míst, 650 tun), jehož masa vedle letohrádku Bellarie zvlášť vynikne. Provoz poškozuje i vzácné dřeviny. Ale nelze pominout, že z hlediska plenérové divadelní architektury jde o unikátní řešení, které prakticky nemá v Evropě obdoby. Jihočeské divadlo provozuje tuto scénu s velkým diváckým ohlasem a představení tam mají neopakovatelnou atmosféru. A pro regionální scénu znamenají i nemalý finanční přínos. Současný provozovatel víceméně doplatil na změny po roce 1989 – stručně řečeno, předlistopadové orgány rekonstrukci povolily, polistopadové ji označily za nepřípustnou.