Turecká invaze do Sýrie děsí Izrael
Americký ministr zahraničí Pompeo v Izraeli ujišťoval tamní politiky o tom, že nová situace na syrském bojišti neposílí Írán .Na severovýchodě Sýrie mezitím i přes příměří pokračovaly sporadické boje.
TEL AVIV / DAMAŠEK Napřed Ankara, pak Tel Aviv a nakonec Brusel. Cestovní plán amerického ministra zahraničí Mikea Pompea byl během posledních necelých 24 hodin nabitý.
Americká delegace nejprve ve čtvrtek vyjednala s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem pětidenní zastavení palby na severovýchodě Sýrie, kam turecká armáda minulou středu vtrhla ve snaze vytlačit z pohraniční oblasti tamější Kurdy (jednání s Erdoganem vedl viceprezident USA Mike Pence).
Včera se Pompeo při jednání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem snažil mírnit izraelské obavy, že nová situace v Sýrii ohrozí Židovský stát – zejména tím, že by vzniklého mocenského vakua mohl využít Írán, který je izraelským nepřítelem číslo jedna.
Včera odpoledne pak Pompeo odcestoval do Bruselu, aby situaci v Sýrii řešil s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem.
Zradili Kurdy, zradí i nás? Izrael od roku 1967 nelegálně okupuje větší část Golanských výšin (podle mezinárodního práva území patří Sýrii) a během probíhající občanské války v Sýrii několikrát bombardoval údajné íránské pozice na syrském území. Židé to odůvodňují „bezpečnostní hrozbou“ze strany Íránu, který je v syrském konfliktu spojencem prezidenta Baššára Asada.
Neklid v nejvyšších patrech izraelské politiky vyvolalo dva týdny staré rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa o stažení vojsk USA ze Sýrie a následná turecká invaze na severovýchod země. Změna americké politiky je v Izraeli vnímána jako zrada na Kurdech, svém někdejším spojenci – a mnozí Židé se začali, byť skrytě, obávat, že podobný osud by brzy mohl potkat i dalšího amerického spojence, totiž Izrael. Za Trumpova prezidentského mandátu přitom spojenecké vztahy mezi Izraelem a USA dosud posilovaly, což se projevilo mimo jiné americkým uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele či akceptováním Golanských výšin jako součásti země.
Krátce po zahájení turecké invaze do Sýrie 9. října Netanjahu tureckou vojenskou akci tvrdě odsoudil a verbálně podpořil Kurdy s tím, že Izrael je připraven „rozšířit podporu hrdinnému kurdskému lidu“; Trumpa však nezmínil. A tento týden izraelský premiér prohlásil, že „Izrael si nesmírně váží amerického partnerství (...) Nikdy však nepustíme ze zřetele základní pravidlo: Izrael se vždy dokáže ubránit jakékoli hrozbě, a dokáže se ubránit sám“.
Na četné otázky médií, zda považují americký postup v Sýrii za „zradu“, však špičky izraelské politiky odpovídaly vyhýbavě. „Nejsem tady od toho, abych poučoval Američany,“řekl například Juval Steinitz, izraelský ministr pro infrastrukturu a energetiku a jeden z nejbližších Netanjahuových poradců.
Podle agentury Reuters nicméně málokdo v Izraeli pochybuje o tom, že Trumpova nepředvídatelnost a „kšeftařská“nátura představuje problém. A mnozí izraelští politici v soukromí mluví úplně jinak. „Myslím, že izolacionistický přístup USA představuje potíž pro celý svět, náš re gion nevyjímaje,“měl se vyjádřit podle zdroje Reuters Steinitz s tím, že „kdyby se Američané chovali stejně během první a druhé světové války, tak mohlo být dnešním světovládcem Německo“.
Úplný klid zbraní nenastal Navzdory americko-turecké dohodě o 120hodinovém zastavení palby v Sýrii byla včera v okolí strategického města Rás al-Ajn sporadicky slyšet střelba. Mluvčí Syrských demokratických sil (SDF) uvedl, že „Turecko nadále podniká nálety a ostřeluje pozice kurdských bojovníků stejně jako civilní objekty“. O život mělo včera podle kurdských zdrojů přijít nejméně pět civilistů. Turecký prezident Erdogan však toto tvrzení odmítl.
Ujednání předpokládá, že Turecko převezme kontrolu nad 30 kilometrů širokým pohraničním pásem území v severovýchodní Sýrii, čímž by dosáhlo základního cíle operace. Podle dohody by se z oblasti měli stáhnout kurdští bojovníci; zda se tomu všechny jednotky skutečně podvolí, nebylo do uzávěrky LN jasné.
Po stabilizaci poměrů Turci hodlají do oblasti přemístit část z asi 4 milionů syrských uprchlíků, kteří se během občanské války uchýlili na turecké území.
Poznámku k tématu čtěte na straně 9