Na koho prší
Nemyslel tím arciť Prahu, ta je příliš vzdálená a bezvýznamná, vypovídající je to ale dost.
Chápu, že pro pana Zaorálka musí být snaha magistrátu odstranit onu větu nekompetentnost sama. Muž, který před několika málo lety zorganizoval tak obludně ponižující čelobití České republiky pod nohama císaře Siho jen proto, že si český ministr v Praze dovolil setkat se s tibetským dalajlamou, nemůže uvažovat jinak.
Jenže co to máme za ministra či ministry, kteří nechápou zásadní důležitost důstojnosti, hrdosti a svébytnosti v politice? U nás na Slovácku máme přísloví „na pochcaného aj prší“. Pokud se to někomu zdá příliš brutální, uvedu příklad salonní: za druhé světové války hostil v Londýně Winston Churchill šéfa francouzského odboje generála de Gaulla. Generál měl zpočátku doslova holý zadek, byl zcela závislý na donoru Churchillovi. A ten mu jednou vyčítal, že je neústupčivý, hašteřící se o každé slovo, odmítající kompromisy. I odvětil mu de Gaulle: Jsem příliš slabý, než abych si mohl dovolit ustupovat!
Nemyslím si, že jsme tak slabí, abychom museli hrát oblíbenou českou hru na vychytralost. Magistrát zajisté mohl počkat, až smlouva doběhne. Shledal-li však, že ona věta ve smlouvě o kulturní spolupráci nemá co dělat, bylo jeho suverénním právem spustit jednání o jejím odstranění ze smlouvy. Že Čína ji nakonec vypověděla sama, je toliko důkaz toho, že suverenitu přiznává jen sama sobě a už nikomu na světě. Kdo by se odvážil, toho rozemele na prach, recte císař Si.
Doufám tedy, že na nás už pršet nebude, jak se to stalo při návštěvě čínského císaře u prezidenta Zemana před pár lety. Kdy česká policie brala v ochranu čínské agenty strhávající českým demonstrantům protestní transparenty a kdy v servilní přičinlivosti strhávala tibetské vlajky, nalepené v oknech.
Vůči Číně jsme malí a slabí, to fakt. Avšak právě proto prodávat vlastní suverenitu a důstojnost za miliardy slíbených, a navíc nikdy nerealizovaných investic nelze. Hrad si myslí, že ano. Já ne, neboť na prodej by být nikdy neměly. JIŘÍ HANÁK