Roth byl neobyčejně laskavý člověk
Spisovatel Ivan Klíma a jeho manželka, psycholožka Helena Klímová byli v první polovině 70. let hlavními kontakty Philipa Rotha v Praze.
LN Poznali jste Philipa Rotha už v roce 1969, když jste přednášel na univerzitě v Michiganu?
Ivan Klíma: Ne, z Ameriky jsem ho neznal, poznali jsme se, teprve když přijel sem a sám se ohlásil.
LN Tedy na jaře 1972, když přijel do Prahy poprvé?
Helena Klímová: Ano, byli jsme asi jedni z prvních, na které se obrátil. Bydlel v estébáckém hotelu Jalta...
Ivan Klíma: ... ony byly tehdy všechny hotely estébácký...
Helena Klímová: Ano, a tenhle zvláště. Ještě se tady nevyznal, tak jsem pro něj jela tramvají. Tehdy jsme ještě bydleli v Hodkovičkách v takovém nájemním bytě, tak si pamatuju, jak jsme ho usadili v kuchyni a jak si s námi povídal.
LN Zdá se, že k vám měl blíže než k jiným českým spisovatelům, s nimiž se setkal. Čím to bylo. Jeho židovstvím? Nebo tím, že jste mluvili anglicky? Ivan Klíma: Židovstvím...
Helena Klímová: Asi hlavně tou angličtinou. Byli jsme tehdy jediní, kdo mluvil anglicky. Poslali jsme ho za Ludvíkem Vaculíkem a oba byli tím druhým nadšeni. Soutěžili spolu o to, kdo zná více indiánských kmenů, a Vaculík samozřejmě vyhrál. S Philipem Rothem jsme si pak léta psali.
Ivan Klíma: Manželka si s ním psala, já ne. Proto ho zná mnohem lépe.
LN Byli jste v kontaktu i s jeho tehdejší ženou Barbarou Sproulovou?
Helena Klímová: Byli spolu u nás minimálně jednou. Pamatuji si, že jsme měli oběd a naší dceři to moc nechutnalo. Barbara jí říkala: „Mysli na děti v Africe, které nemají co jíst,“jak se to v Americe dětem říká. No a Philip ji okřikl, že u nás se takové věci dětem neříkají, protože je to skoro jako v Africe.
LN Zatímco Philip chodil v Praze po spisovatelích, Barbara navštěvovala rodiny politických vězňů, monitorovala jejich situaci a hledala způsoby, jak jim pomoci. O této její činnosti pro Amnesty International jste věděli?
Helena Klímová: To jsme nevěděli. I teď mě to překvapuje, ale úplně to odpovídá jejímu charakteru. Ona byla trochu ideologicky zaměřená. Philip ne, ten byl prost veškerých ideologií.
LN V Americe ale Roth pak založil fond na podporu českých spisovatelů, kteří nemohli vydávat doma.
Helena Klímová: Na tom se podíleli téměř všichni přední američtí spisovatelé, někteří pak také přijeli do Prahy, ale většinou jen na krátkou dobu.
Ivan Klíma: Arthur Miller, Norman Mailer, William Styron... všichni chodili k nám, protože lidé se báli nebo neuměli anglicky.
LN Roth také založil v Americe knižní edici východoevropských autorů.
Helena Klímová: Myslím, že založil světovou slávu Milana Kundery. Uveřejnil s ním dlouhé interview a tím mu ohromně pomohl. LN Jak na vás Roth osobně působil?
Helena Klímová: Na první pohled to tak nevypadá, protože některé jeho knihy jsou dost ostré, ale osobně byl neobyčejně milý člověk. Ostrý byl jen vůči lidem, kterých si nevážil. Byl velice laskavý a velkodušný.
LN To, že si vybral právě Prahu, souviselo s jeho zájmem o Kafku?
Ivan Klíma: Do jisté míry určitě ano. Diskutovali jsme spolu o Kafkovi často.
Helena Klímová: Říkal, že Kafka měl uši jako andělská křídla, to mi utkvělo v paměti.
LN Myslíte, že Rothovy Pražské orgie reflektují nějaké jeho reálné zážitky z Prahy?
Helena Klímová: Je to založené na jeho zkušenosti z bytu Jiřího Muchy. Mělo to pověst, že se tam vyskytují konfidenti StB. Ale já tam nikdy nebyla.
Ivan Klíma: Já jsem tam s ním byl, ale když to začalo být divoké, tak jsem odešel. Byli tam už nějací estébáci, ti mě přemlouvali, abych zůstal, že přijdou ještě nějaké holky, tím spíše jsem šel pryč.
LN A Philip Roth tam zůstal?
Ivan Klíma: Myslím, že odešel taky.