Maďarsko: další „rebel“v drolícím se táboře míru

Reformní tendence uvnitř Maďarské socialistické dělnické strany (MSZMP) se překvapivě projevily na jaře 1988, když na stranickém sjezdu posílila moc reformistů, požadujících odchod Jánose Kádára. Ten byl v květnu 1988 po téměř

32 letech odvolán z funkce generálního tajemníka a nahrazen Károlyem Grószem. V lednu 1989 rozhodl ústřední výbor MSZMP, že povstání v roce 1956 nebylo kontrarevolucí, ale lidovým povstáním. Následně byl Kádár uvolněn ze všech svých funkcí. Dne 16. června 1989 se, přesně 31 let od popravy, v Budapešti uskutečnil pohřeb Imreho Nagye, kdy otevřeně zazněl i požadavek skoncovat s komunismem. Když 6. července, v den, kdy byl Nagy rehabilitován, zemřel János Kadár, nebránilo nic zahájení jednání. Mezi červnem a zářím 1989 zástupci MSZMP, opozice a tzv. třetí strany diskutovali o hlavních problémech Maďarska v rámci Národního kulatého stolu a 18. září podepsali dohodu o vytvoření podmínek pro přechod k pluralitní demokracii, vládě práva a překonání vleklé společensko-hospodářské krize. Poslanci Národního shromáždění také prohlásili, že se Maďarsko distancuje od invaze do ČSSR v srpnu 1968.

V rychlém sledu pak v říjnu z iniciativy reformních komunistů vznikla nová strana Magyar Szocialista Párt. Dne 23. října 1989 (na výročí počátku povstání z roku 1956) byla uzákoněna nová ústava. Deklarovala pokojný přechod k tržní ekonomice, občanskou demokracii, lidská práva a výslovně zakazovala výkon vládní moci jednou stranou. Prozatímní prezident Mátyás Szűrös vyhlásil třetí Maďarskou republiku a ukončil tak 40 let trvající existenci Maďarské lidové republiky. V prvních svobodných volbách na jaře 1990 zvítězilo pravicové Maďarské demokratické fórum, soustřeďující výkvět maďarské inteligence. Premiérem se stal József Antall.