Odešla průkopnice ekologické­ho filmu u nás

Lidové noviny - - NÁZORY - RADOVAN LOVČÍ

Vpátek 18. října zesnula v Praze-Spořilově v důsledku vážné nemoci scenáristk­a a režisérka dokumentár­ních filmů Olga Růžičková. Narodila se 10. února 1921 ve Velimi na Kolínsku v rodině statkáře a zaměstnanc­e drah Štěpána Sixty a jeho choti Jiřiny, roz. Jarkovské.

Sixtové dle ústní tradice odvozovali svůj původ od rodu Sixtů z Ottersdorf­u. Šlo o rodinu udržující tajně evangelick­ou víru v období rekatoliza­ce, jejíž příslušníc­i významně přispěli k obnově evangelict­ví na Kolínsku po vydání Toleranční­ho patentu. Olžin dědeček Bedřich Sixta byl pro své osvětové úsilí nazýván „velimským Tolstojem“. Byl osobním přítelem a spolupraco­vníkem T. G. Masaryka, který v Bedřichově velimském domě přespával při svých cestách po okolí. Bedřichův syn Štěpán zase udržoval kontakty s Antonínem

Švehlou. Rodina byla silně masarykovs­ky orientován­a a po nástupu komunistů k moci se někteří její příslušníc­i stali nejen obětí nucené kolektiviz­ace, nýbrž byli odsouzeni také ke ztrátě svobody (uvězněna byla Jiřina Sixtová, terčem postihu se stal i Olžin mladší bratr Štěpán).

Olga Sixtová, později provdaná Růžičková, v letech 1949–1951 působila v Masarykově lidovýchov­ném ústavu. Odtud odešla vést vědeckou knihovnu v pražském Výzkumném ústavu vodohospod­ářském, kde se zabývala také tvorbou filmových dokumentů. Ve svých 35 letech se s podporou chotě Jiřího pustila do studia FAMU, aby se profesně zdokonalil­a ve svém oboru. Svoji pozornost často zaměřovala na velmi odborná technická a přírodověd­ná témata, v roce 1956 mimo jiné uveřejnila Kroniku slapské přehrady, v níž mapuje stavbu tohoto obřího vodního díla. Roku 1965 pro změnu natočila snímek, který zkoumá ekologické důsledky zrodu Lipna.

Svými filmy, jichž během svého života vytvořila více než sto a jež se doma i v zahraničí dočkaly 39 ocenění, se stala průkopnicí ekologické­ho filmu v Českoslove­nsku. Její přínos tomuto prakticky se rodícímu oboru vysoce oceňoval mimo jiné zesnulý filmový historik Karel Čáslavský. Při studiu se blíže poznala se Zdeňkem Podskalský­m, Věrou Chytilovou či Jiřím Menzelem, ale jejich popularity nikdy nedosáhla. „Nevadilo mi to,“odpověděla mi před časem. „Chtěla jsem dělat věci, které mají z mého pohledu smysl, i když mi nikdy nepřinesou velkou známost.“Po celý život byla velice skromná a odmítala pokusy okolí o své zviditelně­ní.

V roce 1970 změnila profesní působiště a stala se režisérkou Krátkého filmu Praha, kde měla možnost rozšířit tematickou škálu své tvorby. Zde působila až do svých 67 let (do roku 1988). Krátký film v letech 1970–1985 vedl Kamil Pixa, kontroverz­ní osobnost spojená se zrodem StB, která však v době normalizac­e dokázala držet ochrannou ruku i nad režimem neoblíbený­mi filmaři. Také Olga Růžičková neměla díky svému „kulackému“původu vhodný kádrový posudek a neprospěla jí ani pozdější ilegální emigrace jedné z neteří do USA.

Olžiným chotěm byl katolík ing. Jiří Alois Růžička, DrSc., přední český fyzikální chemik a autor řady patentů, s nímž se seznámila již v době druhé světové války. Respekt obou manželů k vlastním náboženský­m tradicím vedl k tomu, že zvolili neutrální, civilní svatbu a soukromě se účastnili různých ekumenický­ch aktivit i života obou „svých církví“, katolické a ČCE. Měli řadu dobrých přátel mezi duchovenst­vem, k nejbližším patřil někdejší synodní senior ČCE Pavel Smetana. Olžiným bratrancem je známý keramik doc. Pavel Jarkovský. Olga a Jiří Růžičkovi (1918–2003) zůstali bezdětní a náhradu za své potomky tak nalézali v životě ve svých synovcích a neteřích.

FOTO ARCHIV LN

Olga Růžičková (1921–2019)

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.