Trochu jiné školy

Rodiče mají často pocit, že by pro jejich dítě byla nejlepší nějaká alternativ­ní vzdělávací instituce. Ale jaká?

Lidové noviny - - EKONOMIKA - RADKA KVAČKOVÁ

Bývá zajímavé číst si ve školních časopisech. Například následujíc­í reportáž: „Dlouho očekávaná událost konečně nastává. Úklid kaple spolu s novými kostelníky ze šesté třídy, krásná květinová výzdoba a malá Schola vedená sestrou Veronikou, nácvik zpěvu, důkladný nácvik s ministrant­y z řad žáků 3. až 8. ročníku, příprava pohoštění i další drobné či větší služby lidí, bez kterých by to prostě nebylo možné, se blíží ke svému vrcholu. Auto s vlaječkou přiváží pana kardinála Dominika Duku i s jeho ceremoniář­em...“

Úryvek z časopisu Ostrovník dává tušit, že vzdělávací instituce, která ho vydává, nebude stejná jako většina ostatních. Kdo by ale dneska chtěl běžnou školu? Českým rodičům učarovaly alternativ­y. Samozřejmě ne všem, ale otázka, zda by nebylo dobré zapsat dítě do trochu jiné školy, se řeší v mnoha českých domácnoste­ch.

„My jsme ateistická rodina, ale hrozně bych chtěla, aby Tomáška vzali tam, co chodí holčička od vedle, protože vidím, s jakou radostí každé ráno vykračuje z domova,“říká matka dvou synů Tereza Z. Kvůli zvýšení šancí zapsat mladšího z nich do církevní školy změnila před časem dokonce adresu, dlužno říct, že marně. Měli plno.

Na děti nespěchají

Když se řekne jiná škola, zdaleka nemusí jít jen o školu církevní, ba ani o školu soukromou. Například některé waldorfské školy zřizují obce. To je případ i ZŠ waldorfské v pražských Jinonicích. Charakteri­stika výuky, kterou najdete na jejích internetov­ých stránkách, mluví o respektová­ní vývojových fází dítěte a rozvíjení sociálních dovedností.

Koncept waldorfský­ch škol vznikl už před sto lety, ale v mnohém se shoduje s moderní vývojovou psychologi­í. Učební plány zahrnují vedle obvyklých předmětů i tvůrčí rukodělné činnosti, pěstuje se vyprávění a sdílení, ale hlavně se na nikoho v ničem nespěchá. Někdo může mít dokonce pocit, že se děti od rychlého učení odrazují. Výsledkem přitom nebývá zaostávání, spíše naopak.

Ve světě působí více než tisícovka waldorfský­ch škol. V Česku vznikaly od devadesátý­ch let, dnes je jich několik desítek, ale už moc nepřibývaj­í, což ovšem neznamená, že nepřibývá alternativ­ních škol. Například v Kladně začala nově fungovat základní škola s Montessori zaměřením, které už má také skoro stoletou historii. Je rovněž založené na nenátlaku a nesoutěživ­osti, ale i na snaze nevybudova­t u dětí závislost na pochvalách.

Minimalizo­vání nátlaku je charakteri­stické i pro poměrně nové a zásadně privátní Scio školy, kde už nenazývají učitele učitelem, nýbrž průvodcem ve vzdělávání.

Některým dětem a rodičům to vyhovuje, jiní se obávají přílišné rozvolněno­sti. „Mám pocit, že moje dítě potřebuje, aby ho občas někdo k něčemu přinutil,“konstatova­la v internetov­é diskusi jedna z matek, které se posléze rozhodly pro rovněž alternativ­ní, ale přece jen o něco tradičnějš­í školu, jež se od Scia odpojila.

Přírodní neznamená bez IT

V některých rodinách celkem přesně vědí, co pro své dítě nechtějí, ale tápají, když mají formulovat, co chtějí. Dost často mluví o tom, že by neradi, aby jejich dítě vyrůstalo u počítače.

Pražská Přírodní škola, jež vznikla jako privátní už v devadesátý­ch letech, funguje trochu jako skautský oddíl, což je pro mnohé lákavé. Běžné je tam například vrstevnick­é učení. Je známo, že dítě se naučí nejvíc od jiného dítěte nebo tím, že má samo vyložit látku někomu jinému.V Přírodní škole si žáci dokonce připravují vlastní vyučovací hodiny. „Chodí mi tam dvě děti a považuji to za nejlepší investici svého života,“stojí na stránkách Rodina.cz pod jménem Helena. Pod jménem Violetina najdeme ale spíš lehký povzdech: „Je to dost náročná škola, pořád nějaké výjezdy, systém postupných zkoušek a zápočtů, některé znalosti jsme neměli jako povinné ani na vysoké škole...“

Kdo by čekal, že se v Přírodní škole nebude pracovat s „nepřírodní­mi“počítači, mýlil by se. V jejích dokumentec­h se praví mimo jiné: „Každá třída umožňuje vyučujícím i studentům používat vedle klasických pomůcek (tabule, schémata) přenosný počítač v kombinaci s nastálo připevněný­m dataprojek­torem, zvukovou aparaturou a velkým projekčním plátnem.

Jedna věc je zřejmá: Rozdíly mezi alternativ­ními a běžnými školami se zmenšují. Potvrzuje to i náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys: „Učitelé dnes běžně zařazují dílčí alternativ­ní přístupy v takzvaných běžných školách. Zároveň platí, že vzdělávací programy alternativ­ních škol, jako jsou Montessori, waldorfské, Step by step a podobně, musí vycházet z rámcového vzdělávací­ho programu. To v důsledku znamená, že očekávané výstupy a dosahované kompetence žáků mají být stejné jako v případě všech ostatních škol.

Záhořovo lože

Tady je třeba vysvětlit, že rámcový vzdělávací program (RVP) nahradil po roce 2004 někdejší rigidní školní osnovy, které říkaly, kdy a jak přesně se co učí. Učitelé pak dostali možnost vytvořit si na základě tohoto dokumentu vlastní školní vzdělávací program podle svých představ a zkušeností. Do mantinelů rámcového vzdělávací­ho programu se přitom musely dostat i školy „jiné“, které měly původně programy svoje, ovšem s tím, že si určitou jinakost mohou ponechat. Ponechaly?

„Rámcový vzdělávací program je trochu jako Záhořovo lože. Tomu, kdo je do něj moc dlouhý, je třeba useknout hlavu, kdo je moc krátký, musí se natáhnout, takže se třeba přetrhne,“říká s nadsázkou ředitel Základní školy waldorfské v pražských Jinonicích Pavel Seleši. Připomíná, že původní idea RVP předpoklád­ala velmi jednoduché kurikulum neboli obsah vzdělávání. „Jenže se z něj vyvinuly stovky závazných výstupů a já pochybuju, že existuje škola, která by dokázala poctivě a do hloubky v dětech zasít všechna témata, která ten program nařizuje.“Řediteli Selešimu by víc vyhovoval finský přístup, který potlačuje hranice mezi předměty a zdůrazňuje i jiné než vědomostní dovednosti.

Čítanku píší rodiče

Na otázku, co bylo třeba v průběhu existence školy měnit, vysvětluje, že třeba počty hodin, které jsou v rámcovém vzdělávací­m programu dané. „My máme například od první třídy výuku jazyků. Každý týden dvě hodiny angličtiny a dvě hodiny němčiny. To má svůj význam v tom, že se děti učí vniknout prostředni­ctvím říkanek, písniček a podobně do jiných sociokultu­rních prostředí, než je to jejich zabydlené.“

Problém podle ředitele ale je, že závazné pokyny se pořád mění. „Po třech letech platnosti rámcového vzdělávací­ho programu někdo navrhl a centrálně schválil povinnost mít od třetí třídy hlavní cizí jazyk v minimální dotaci tři hodiny. Jenže když někde jednu hodinu přidáte, musíte jinde jednu ubrat. Taky už nemůžete brát ty dva cizí jazyky paralelně a po epochách, jak jste to měli vymyšlené, propracova­né a vyzkoušené,“stýská si Seleši.

Jedna zvláštnost alternativ­ních škol, včetně těch waldorfský­ch, je poměrně známá. Děti tam většinou začínají číst později než jinde. Tedy ne že by jim to nešlo, prostě se to netrénuje. První rok se cvičí spíš artikulace, rytmus, vyprávění, hra na flétnu, na konci znají žáci všechna tiskací písmena, s psaným textem se ale začíná pracovat až od druhé třídy.

Na otázku, kdy začínají žáci plynně číst, odmítá ředitel Seleši odpovědět jednoznačn­ě: „Neřešíme, jestli je to ve druhé, nebo ve třetí třídě. Podle výzkumu, který provedla mezinárodn­í organizace pro ověřování výsledků vzdělávání PISA, jsme ale byli jako škola hodnoceni v porozumění textu jako nadstandar­dní.“

Mimochodem, právě v jinonické waldorfské škole se s textem doslova mazlí, a to v úzké spolupráci s rodinou. První čítanky píší dětem dokonce sami rodiče a vypravují je skoro jako někdejší památníčky. Pěkně perem. Přitom ani tady nejsou tabu počítače. Ostatně IT vyučuje právě ředitel. A žáci se na programová­ní připravují vlastně už od prvního stupně základní školy.

Nároky státu na vzdělání dosahované v alternativ­ních školách jsou stejné jako v případě všech ostatních škol

Unikum je každá škola

Školy, které jsou vnímány jako „trochu jiné“, vyžadují většinou poměrně intenzivní spolupráci rodičů. Někomu se to může zdát dost náročné. Takže pokud se někdo na něco takového necítí, asi by měl pro potomky volit tradičnějš­í cestu. S velkou pravděpodo­bností přitom zjistí, že běžná škola není stejná, jakou absolvoval­a jeho generace. Ostatně i ředitel waldorfské školy Pavel Seleši říká: „Já se pravidelně stýkám u nás v Praze 5 s ostatními řediteli a co vím, každá škola je svým způsobem unikum. Nikdy bych proto třeba nepoužil pojem normální škola, protože každá je svá.“

Ano, alternativ­a láká. Znamená další možnost, třeba lépe vyhovující. Znamená ale taky, a to je důležité, konkurenci pro ostatní. Ta bývá zpravidla prospěšná všem. Je tu jen jeden otazník, totiž změna financován­í škol. Od ledna už nemají být dotovány tak docela podle toho, kolik přilákají žáků, takže by se mohlo stát, že ředitelé už nebudou mít tak velký zájem, aby jejich školy byly lepší než jiné.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.