Přes hory s batohem plným zakázané literatury

Polsko-československá solidarita (PSČ) původně vznikla – či spíš chtěla vzniknout v Praze v říjnu 1981. Než se však stačila pořádně ustavit a začít pracovat, byl v Polsku nastolen výjimečný stav.

Projektu se fakticky chopil Mirosław Jasiński s přáteli v letech 1982–83. Z přátel je zde třeba připomenout horského průvodce Mieczysława „Duczina“Piotrowského, jehož starostí byly hlavně akce na horách, Jarosława Brodu nebo Zbigniewa Janase.

Nejokázalejší akcí PČS byl samozřejmě vratislavský festival, o kterém se píše na této stránce, ale to byl skutečně jen pomyslný vrcholek ledovce. Hlavní činnost PČS totiž byla po celé roky co možná skrytá a bylo jí pašování přes „zelenou hranici“.

Poláci byli v rozmnožování samizdatových časopisů a literatury technicky i co do objemu mnohem dál než Češi, měli tedy co nabídnout. A tak aktivisté z obou zemí vymysleli systém, jak se domluvit telefonicky, aby rozuměli jen ti, kdo hovoří, a začali chodit na hranice se stejnými batohy samizdatové literatury. Hraniční sloupky dostaly jména – třeba „Anežka“– a k datu, o němž byla řeč v telefonu, se přičetl smluvený počet dnů. Pak se nosiči sešli na smluveném místě a batohy si vyměnili. Nebo se ani nesešli – prostě ten, kdo přišel dřív, nechal batoh u smluveného sloupku, a když se za nějakou hodinu vrátil, zase si batoh vzal, jenže to už byl batoh „z druhé strany“.

Časem se „zboží“rozšířilo z knih a časopisů na kopírky a tiskárny; ty se ovšem někdy také posílaly z Vídně do Polska vlakem, ale po cestě se v Československu „ztratily“. A v polském druhém oběhu vycházely překlady z češtiny, v českém samizdatu zase z polštiny.

Polsko-československá solidarita rovněž organizovala proslulá setkání polských a československých disidentů na hranicích nebo demonstrace za propuštění Petra Pospíchala ve Vratislavi.