První freestyle motokrosař s plackou

PRAHA Stal se mistrem světa, dvakrát vyhrál olympiádu extrémních sportů X-Games. Patrně největší ocenění své kariéry ovšem převezme až v pondělí. Podle informací LN je freestyle motokrosař Libor Podmol jedním ze 43 lidí, kteří si na Pražském hradě při příležitosti 28. října převezmou státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana. Podmol to nepotvrdil, samotný prezident však včera večer v TV Barrandov ano.

LN Kdy a jakým způsobem vás zpráva o vyznamenání zastihla?

Jestli vyznamenání skutečně dostanu, se uvidí v pondělí. Já to momentálně nemůžu potvrdit ani vyvrátit.

LN Podle informací LN ale mezi 43 lidmi, které prezident Miloš Zeman ocení, figurujete.

Kdyby to přišlo, tak si ho velice rád půjdu vyzvednout a budu na to hrdý. V tuto chvíli to ale potvrdit nemohu.

LN Bavme se tedy ve spekulativní rovině. Kdyby se tak stalo, co by to pro vás znamenalo?

Vnímal bych to tak, že ve svém životě dělám něco dobře a všimli si toho i státníci. Když jsem reprezentoval Českou republiku všude po světě, ať už na závodech mistrovství světa, nebo na amerických X-Games (prestižní akce nazývaná olympiádou extrémních sportů – pozn. red.), vždy jsem měl na srdci nebo na rameně českou vlajku. Zároveň by to byl úspěch nejen pro mě, ale i samotný sport, neboť bych byl patrně první freestyle motokrosař na světě, který by dostal státní ocenění.

LN Napadlo vás někdy po všech úspěších, že tento moment by jednou mohl přijít?

Vždy se zaměřuju na cíle, na které mohu sám dosáhnout, na které mám vliv. Tohle by byla sladká odměna, kterou ovlivnit příliš nemohu. Myslím, že by to bylo i dílem osudu. To, že jsem si letos na jaře přelámal nohy, byl výborný marketingový tah. Hodně se o mně psalo. Já se zároveň snažil tvořit dobro, motivovat lidi, že i když se ošklivě zraní, musejí si uvědomit, kde se stala chyba, přijmout ji a pokračovat na cestě dál. Tímto by se to mohlo vrátit.

LN Tedy byste to vnímal jako satisfakci za jarní pád, během něhož jste si zlomil obě nohy?

Nejen za jarní pád, ale za celou kariéru. Patnáct let jezdím po světě, snažím se reprezentovat naši zemi, ale v životě jsem od žádné státní složky víceméně nedostal ani korunu. Tak aspoň bych dostal tu placku.

LN Tušíte, kdo by vás na vyznamenání mohl navrhnout?

Možná sám prezident? Ještě když Miloš Zeman nebyl ve funkci, zúčastnil se v roce 2012 premiéry našeho filmu Tomorrow Will Be Better (Zítra bude líp). Možná díky tomu mě má víc v povědomí.

LN Tehdy jste se poznali?

My se poznali ještě dřív, díky Marku Rejmanovi, organizátoru FMX Gladiator Games. Poté, co jsme se na přelomu let 2011 a 2012 vrátili z USA a dokončovali náš film, šli jsme do České televize. Tou dobou tam byl i Miloš Zeman. Náhodou jsme měli oba hodinku volna a sešli jsme se u jednoho stolu ještě s producentem filmu Martinem Přívrackým. Seděli jsme u vína a trochu jsme se picli. Pak jsme pana prezidenta pozvali na premiéru našeho filmu. Přišel, koukal se hodinu a půl na celý film o freestyle motokrosu a tím se mu patrně motorky ukotvily v hlavě.

LN O čem jste se spolu bavili?

Pamatuju, že vždy vytáhl životní moudro, kterému jsme se zasmáli. Já se mu naopak snažil vysvětlit své emoce, které zažívám při ježdění. Nevím, jestli vždycky rozuměl, co jsem mu vysvětloval, ale vypadal, že ho velice zajímá myšlení mladých lidí, a snažil se nasávat, jak žijí. Já byl tehdy jedním z nich.

LN Kdy jste se setkali naposledy?

Přibližně před třemi lety, kdy jsem byl coby sportovec Středočeského kraje pozvaný na nějakou oslavu na zámek, kde byl i prezident. Předal jsem mu tehdy svou knihu. Byl jsem z toho nervózní, všichni tam byli ve formálním oblečení, v kravatách. A já tam byl celou dobu v kšiltovce. Ale to právě na vyžádání prezidenta. Přišel za mnou jeden z jeho spolupracovníků a řekl mi: Pane Podmol, nechte si tu kšiltovku. Pan prezident vás takhle zná.

LN Tudíž byste si s kšiltovkou, neodmyslitelnou součástí vaší image, troufl dorazit i pro „metál“na Pražský hrad?

Vyzkoušel bych to. Schválně, co by na to lidé říkali. Je pravda, že mě takto všichni znají, je to má součást jako u některých herců třeba klobouky. Ale na Hradě jsou u této příležitosti určitě striktní pravidla. Přece jen je to významnější událost než setkání s lidmi, kteří něco dokázali v kraji.

LN Řada nejen sportovců dala v uplynulých letech najevo svůj negativní postoj k Miloši Zemanovi s tím, že od něj by ocenění nepřijali. Vy byste s něčím takovým problém neměl?

Jsem názoru, že sport a politika dohromady nepatří. Když jsem byl na zmíněné oslavě kraje, vyfotil jsem se s prezidentem a dal si to na sociální sítě. Pak jsem nevěřil, kolik nenávisti to mezi lidmi dokáže vyvolat. Chodily mi e-maily o délce jedné A4 s tím, jak jsem zklamal. Čím? Že mě pozvali z kraje za to, že jsem něco dokázal, abych šel na večeři s prezidentem své země? Já na tom nevidím nic špatného.

Vím, jak je Miloš Zeman populární, ale do toho, jak funguje politicky, vůbec nezabředám. Znám ho jako cool týpka, když ještě nebyl prezident. Spekulovali jsme spolu o životě a jeho myšlenky byly vždy chytré. Nejsem žádný jeho fanda, ani jeho politického myšlení, ani neznám jeho velké politické přešlapy. Je demokracie, lidé si ho zvolili, dokonce dvakrát za sebou. Pořád je to prezident mé země, takže i kdybych ho nevolil, pořád ho budu respektovat.

LN Co byste mu při příležitosti 28. října řekl?

Popřál bych mu hodně zdraví, protože nevypadá úplně nejlíp. A řekl bych mu přísloví, radu, kterou jsem dostal od svého mentora, když jsem ležel v mnichovské nemocnici: za každým mrakem čeká slunce. Vzkázal bych mu to i s ohledem na jeho zdraví a negace, s nimiž se musí setkávat.

LN Když se vrátíme o půl roku zpět: obě zlomené nohy, tři operace, skoro čtyřicet šroubů. Není tohle signál, že toho bylo moc a je čas zatáhnout brzdu?

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Je pravda, že jsem si toho tenkrát vzal moc. Jsem si přesně vědomý, jaké chyby jsem udělal. I když byly menší, dohromady vytvořily hrozivě vypadající pád.