Trpělivost, slávisté

Český mistr byl blízko senzaci. Příště to vyjde

Kdo se ve středu večer díval na přenos ze zápasu Slavia–Barcelona nebo byl přímo v hledišti, nejspíše jen těžko věřil tomu, co vidí. Slovutná katalánská perla, jeden z největších klubů planety, v Praze posledních deset minut bránila vedení 2:1. Opravdu bránila. Od domácích novinářů dostali Španělé naloženo, co se do nich vešlo. Pomalu více než od Slavie, která byla opěvována. Předvedla znovu, stejně jako proti Interu Milán i Borussii Dortmund, skvělý výkon, který gradoval. Pohyb, rychlé akce, postupný útok, přečíslení, doplněno o myšlenky navíc v podání především Nicolae Stancia.

Jenže na góly to opět dopadlo neslavně. A ve Slavii to moc dobře vědí. Vždyť i kapitán Tomáš Souček těsně po duelu řekl, že při vší úctě k Barceloně toto byla pro domácí bodová ztráta. Rozepisovat se o tom, že sešívaní nedokážou zakončovat šance, že jim chybí klid tak jako v lize, je zbytečné. Omílání známého. Co tedy musí Slavia změnit, aby „neumírala na krásu“ve skupině smrti letošního ročníku milionářské soutěže?

Být trpělivá! Nejen na hřišti, ale hlavně mimo něj. Pro Barcelonu a spol. jsou takové zápasy denním chlebem. Podstupují je v Evropě, podstupují je v La Lize. Real Madrid, Atlético Madrid, kluby ze Sevilly, Valencie, Espanyol Barcelona, Bilbao. S těmi se pravidelně Katalánci potkávají. Podobnou úroveň sešívaní v české lize nemají šanci potkat. A to při vší úctě k Plzni, Boleslavi, Spartě a dalším. Toto přeskakování o dva rychlostní stupně výše prostě a jednoduše musí být znát. Nejvýrazněji se to projevuje právě v zakončení. Bohužel.

Pro slávisty se toto může stát rutinou jen stěží, proto je ale důležitá ona zákulisní trpělivost. Aby hráči toužili v Edenu pokračovat, zůstat v ní a bojovat s ní o Ligu mistrů také za rok. Aby nevyslyšeli vábení zahraničí. Aby odolal i klub, byť například u Součka to bude nesmírně těžké. Protože pak budou mít dosavadní bolestivé zkušenosti smysl. Pro klub i hráče. A za rok, otřískaní letošní zkušeností, třeba ta Barcelona v Praze vedení neubrání. Já tomu třeba věřím.