Vyjmenovaný postrach
k plout–plynout). Je však otázka, zda mají dnes děti vůbec šanci se s takovým slovem setkat jinde než v záludných diktátech.
Podobně zastřené je pro mnoho lidí vyjmenované slovo mykat, které už novější Slovník spisovné češtiny ani neuvádí; zachovalo se nám pouze v odvozeninách typu odmykat, zamykat. Původní význam slova však zní „kývat, mávat, komíhat“, případně specifičtěji „urovnávat vlákna přediva do jednoho směru a zároveň odstraňovat vlákna krátká“(odtud pak „mykaná příze“).
Nabízí se zmínit ještě několik zrádných dvojic, které – jak je ostatně patrné z častých dotazů do jazykové poradny ÚJČ – mnohdy dělají problémy i dospělým. Jedním takovým evergreenem je dvojice vymítat a vymýtit.
První výraz má kořeny ve slovese mést; můžeme například vymítat
ďábla (tzn. ho odněkud vymést). Druhé slovo souvisí s mýcením; vymýcením lesa například vzniká mýtina.
Často se opakuje také dotaz na rozdílná užití sloves nabít a nabýt (či slov od nich odvozených), zejména v dalším typickém diktátovém chytáku: nabitý vědomostmi vs. nabýt vědomosti. V prvním případě se skutečně jedná o derivát slovesa bít, tzn. člověk je „napěchovaný,
naplněný vědomostmi“(podobně jako je nabitá pistole nebo peněženka). Naopak výraz nabýt je odvozen od slovesa být a má význam „získat, dosáhnout něčeho“.
Zcela matoucí je pak nepochybně pro značnou část uživatelů češtiny falešná dvojice lyže a ližiny. Význam slova lyže asi není třeba vysvětlovat, je však nutné zmínit, že jsme výraz přejali z ruštiny koncem 19. století (pravděpodobně z nářečního lýzgat, tedy „klouzat“). Slovo ližina je starší a znamená „kovový nebo dřevěný trámec pro posunování těžkých břemen“(SSJČ). Matoucí je zejména skutečnost, že ližiny skutečně mohou vizuálně připomínat lyže; pisatelé se proto často mylně domnívají, že je náležité psaní s ypsilon. Ližina je však ve skutečnosti odvozena od slova líha, tedy předmět, na němž něco leží (líhá).
Stálo by možná za to udělat mezi dětmi školou povinnými anketu, jestli jim někdo vysvětlil, co znamená babyka, vyza, vlys, zpytovat či výše zmíněné výrazy. Troufala bych si tvrdit, že dost často ne, zato se však po nich od útlého věku chce, aby věděly, jak výrazy napsat. A pak nemají být diktáty postrachem školní docházky!
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR