V jednoduchosti je víc
V 95 letech zemřel Karel Malich. Pastely a drátěné plastiky ztratily svého vizionáře
Ještě minulý týden se v Galerii Zdeněk Sklenář při zahájení výstavy Malich 95 k pětadevadesátinám malíře Karla Malicha pronášela na adresu oslavence přání pevného zdraví. Doufat ve vzkříšení jeho tvůrčích a fyzických sil, jichž mu pozvolna ubývalo, se při sebevětším optimismu nedalo. Definitivní odchod umělce jen o pár dní později však přesto jeho obdivovatele zaskočil.
S Galerií Zdeněk Sklenář spolupracoval Karel Malich, který zemřel ve středu večer, bezmála třicet let, stejnou dobu zde slavil svoje narozeniny, jak jinak než výstavou. Před čtyřmi lety si dokonce i přes vrozenou uzavřenost dal dárek, když představil svoje nejnovější plastiky a grafické listy. Bylo tomu tak i letos. V Galerii Zdeněk Sklenář bylo poprvé představeno pět prací vytvořených světově populární technikou fine-art (světlostálý tisk pigmenty), s níž se Malich nebál před pěti lety ve svých téměř devadesáti letech začít.
Rodný dům v Holicích
Tentokrát se však vernisáže kvůli zdravotnímu stavu zúčastnit nemohl, k přítomným promlouvala jeho díla a malířův vnuk Jakub Demartini. Stejně jako on i kurátor Karel Srp a Zdeněk Sklenář vyslovili domněnku, že Karel Malich v myšlenkách otevírá svoji jubilejní expozici spolu s organizátory. Ale nebylo tomu tak. Malíř, sochař a grafik Karel Malich se tou dobou nejspíše vracel do rodného domu v Holicích, dojemně popsaného v knize nazvané Od tenkrát do teď tenkrát: „Ten práh byl hranicí a spíš hebký nebo jako břitva, podle toho, co se v tom momentálně cítilo a co se dělo ve mně, myslím v tom, čemu se strašně dávno říká duše, a to je něco jako vánek, je to bez váhy, je to všechno, co je vlastně bezvážný a není vůbec vidět.“A odtud pak už ve vzpomínkách zabloudil i na holický hřbitov, kde jeho dědeček kamenosochař Edmund Malich vytvořil několik náhrobků s námětem andělů a kde je také pohřben.
Expozice Malich 95, bohužel poslední zahájená za umělcova života, se soustředí především na práce na papíře z posledních desetiletí. Dokládá vypjatou proměnu umělcovy vnitřní obrazotvornosti, přesahující hranice smyslového světa, otevírající se do mnoha nečekaných prostorů a nevážících se na každodenní čas. Pastely překračují okolní všednost, svobodně se pohybují za jejím horizontem a vtahují diváky do subtilních stavů zření.
Ve vystavených dílech jsou skryty autorovy přístupy formované jeho vnitřními proměnami a zráním. Odráží se v nich Malichovo často opakované krédo, že v jednoduchosti je víc, malířova úcta k prostoru a barvě i jeho obdiv k Malevičovi, jehož díla mu imponovala pro svoji „čistou barevnost“. Nejen ve svých pastelech dokázal Malich zúročit vše, čeho si vážil jako výtvarník i jako člověk. Vystavená díla jsou ukázkou tvůrčího úsilí, kdy se Malichovi podařilo sžít se s co nejširším spektrem barev, pohybovat se na hraně nových, ještě nepojmenovaných a pro zrak neobjevených odstínů. Zároveň dokázal vrátit původní smysl kontrastu bílé a černé, který vnímal jako dítě u venkovských domů natřených vápnem a ohraničených tmavým soklem.
Přitažlivost Malichových pastelů spočívá také ve zručnosti malíře, s níž si hraje se světlem, které umělce rovněž ovlivňovalo od dětství. Pozoroval, jak slunce prosvítá do síně, mění se jeho intenzita, až nakonec mizí. Souhrou světla a barevných tonů docílil Malich
i u minimalistických výjevů potřebného napětí. Součástí instalace je také představení Karla Malicha jako ilustrátora v knize čínského filozofa a básníka Laoziho (Lao-c’), tentokrát v překladu Davida Sehnala.
Utopistické objekty
Absolventa Akademie výtvarných umění, žáka předního grafika Vladimíra Silovského, člena několika skupin (například Křižovatka) Karla Malicha přivedla k malbě fascinace krajinou, k drátěným plastikám zase vizionářské schopnosti jištěné zkušeností zručného konstruktéra. Jedinečný výtvarník, uznávaný i na zahraniční umělecké scéně (vystavoval v prestižních mezinárodních galeriích včetně Guggenheimova muzea a Muzea moderního umění v New Yorku), překvapoval novátorskými nápady zhmotněnými ve svých dílech do pozdního věku. Utopické projekty byly jedněmi z nich. Jeho neustále vzrušená představivost dospěla k trvalému klidu. Stalo se tak v době, kdy se mnohostranně nadaný autor domníval, že vše, co mělo smysl, již vyslovil.
Karel Malich bude dál žít prostřednictvím své tvorby. Jeho díla těžko ztratí schopnost předávat optimismus, který jim vdechl člověk, který o sobě upřímně prohlašoval, že prožitky při práci ho činí šťastným.
Vystavená díla jsou ukázkou tvůrčího úsilí, kdy se Malichovi podařilo sžít se s co nejširším spektrem barev a neznámých odstínů