Voda, základ života
Osobní výběr ze světového tisku
Dobře si vzpomínám na moment z mladých let, kdy k nám do gymnaziální třídy dorazil na hodinu dějepisu expert s přednáškou na téma „války, které byly, a ty, které možná budou“. Ten muž, jehož jméno jsem zapomněl, měl dar slova i schopnost zaujmout a mimo jiné vyslovil myšlenku, že za pár desítek let se možná nebude na světě válčit kvůli idejím, ropě či vlivu, ale kvůli věcem, které se tehdy (psal se počátek 80. let minulého století) zdály sotva představitelné: například kvůli vodním zdrojům.
Jeho nekonvenční styl uvažování mě zaujal i přesto, že mi to tehdy přišlo jako úplná hloupost. Jak, války kvůli vodě? Vždyť nám tu z kohoutku teče bez omezení a skoro zadarmo (kubík tehdy přišel, pokud si dobře pamatuji, na 90 haléřů), prší taky celkem dost, tak o co vlastně jde?
O pětatřicet let později se ukazuje, že ten chlapík byl vizionář: nejenže za vodu platíme (bez zohlednění inflace) stokrát víc a déšť začal být v letních měsících i ve střední Evropě silně nedostatkovou komoditou, ale na světě jsou skutečně oblasti, kde si státy kvůli odklánění vody vyhrožují válkou.
***
Jako poslední v řadě se na scénu dostal „vodní“spor mezi Etiopií a Egyptem, a to kvůli etiopskému plánu na napuštění již téměř dobudované tzv. Velké renesanční přehrady na Modrém Nilu.
Pokud Etiopané skutečně začnou přehradu rychle plnit, jak plánují, tak to povede k rapidnímu snížení průtoku v Nilu (kam Modrý Nil dodává asi 85 procent vody), a tedy k potížím v níže ležících státech: v Súdánu a Egyptě. Kritické by to bylo zejména pro Egypt, který je na nilské vodě historicky závislý již od starověku a kde naprostá většina ze stomilonové populace žije v dosahu řeky.
„Je to, jako když náhle někdo získá kontrolu nad vaším domácím kohoutkem (...) Když nás Etiopané budou chtít přiškrtit, bude to problém,“řekl serveru CNN Alí al-Bahráví, profesor hydrauliky z káhirské univerzity Ajn Šams.
Podle katarské televize al-Džazíra Etiopané odmítli egyptský plán na mezinárodní zprostředkování sporu a tento týden začala padat silná slova. „Nikdo nás od dokončení projektu nemůže odradit (...) Pokud to bude nutné, jsme připraveni jít s Egyptem do války,“vyjádřil se etiopský premiér Abij Ahmed – čerstvý držitel Nobelovy ceny za mír.
*** Etiopsko-egyptský spor ovšem není prvním svého druhu. Známá je starost Státu Izrael o zabezpečení vodních zdrojů, kterou Židé mj. také ospravedlňují okupaci Golanských výšin. Právě z této oblasti bere dnes Izrael nemalou část vody, která v této části světa byla vždy vzácná.
Již od 70. let minulého století se začaly objevovat spory mezi státy, jejichž území zasahuje do povodí Eufratu a Tigridu, zejména mezi Tureckem, Sýrií a Irákem. V oblasti, kde před mnoha tisíci let i díky vydatným zdrojům vody z obou řek vznikly první vyspělé civilizace.
Podobně jako v africkém případě i zde platí, že vyšší karty má ten, komu patří horní tok, v tomto případě tedy Turecko. Poté, co Turci začali s tzv. „Projektem jihovýchodní Anatolie“(jehož základem je vybudování série přehrad na horních tocích zmíněných řek), totiž začalo na středním a dolním toku Eufratu a Tigridu – tedy v Sýrii a Iráku – rapidně ubývat vody. Tak, že přišly problémy s dodávkami do domácností i na pole. Žíznily i elektrárny u níže ležících přehrad.
„Sedm z deseti turbín přehrady Tabka
(stojí na syrském území nad městem Rakka – pozn. red.) muselo být zastaveno, což vedlo k rozsáhlým výpadkům sítě v celé zemi,“konstatoval v 90. letech deník The Guardian.
A to ještě byl v oblasti relativní klid. O dvacet let později propukla syrská občanská válka, na scéně se objevil Islámský stát (IS) a tentýž list napsal: „Kontrola nad vodními zdroji se v této válce stává jedním ze základních témat (...) Je to otázka života a smrti. Ovládáte-li průtok, můžete zásadně ovlivnit život v Bagdádu
(irácká metropole leží na Tigridu – pozn. red.) a dalších městech.“
Matthew Machowski, bezpečnostní expert z londýnské Univerzity královny Marie, tehdy volil ještě tvrdší slova. „IS se cíleně zaměřuje na vodní infrastrukturu, chtějí přivést šíitské oblasti níže po toku na pokraj smrti žízní,“citoval v roce 2015 experta deník The Times.
„Pokud to bude nutné, jsme připraveni jít s Egyptem do války,“vyjádřil se etiopský premiér Abij Ahmed – čerstvý držitel Nobelovy ceny za mír
***
Co s tím? Jako vždy platí: rozumná dohoda znamená, že nakonec vydělají všichni. Ale zkuste tohle vykládat někde v syrské poušti...