Pražský hrad, Prior a teorie
Během letošního roku zemřely tři významné osobnosti domácí i světové architektonické scény
Před týdnem jsme si na tomto místě připomněli nedávno zesnulého českého architekta Pavla Kupku. Dnes budeme ve smutném vzpomínání na osobnosti, které nás během letošního roku opustily, ještě pokračovat. Patřili k nim architekt, teoretik a pedagog Tomáš Valena, dále mimořádně nadaná brněnská projektantka Růžena Žertová a samozřejmě i světoznámý teoretik postmodernismu Charles Jencks.
Tomáše Valenu (* 1950) a jeho dílo jsme si na stránkách Orientace naposledy připomněli 28. dubna loňského roku v souvislosti s komorní výstavou na Pražském hradě, která připomněla první velký výstavní projekt z éry prezidentování Václava Havla Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii, jenž se uskutečnil na různých místech celého hradního areálu roku 1996.
Velké osobnosti
Valena se na velké plečnikovské akci tehdy podílel nejen jako jeden z kurátorů, ale také coby její hlavní architekt. Pamětníci si dodnes mohou vzpomenout třeba na expozici sakrálních předmětů, zavěšených ve skleněných válcích v podmanivém prostoru románské síně Starého královského paláce, nebo na Valenou navržené sloupky s mapkami a komentářem k jednotlivým zastavením na trase, jež vedla nádvořími a zahradami Pražského hradu, upravovanými slovinským architektem v Masarykově éře. Valenovi však vděčíme i třeba za kopii Plečnikova stožáru ze slovinské Lublaně, který dodnes stojí na Opyši a původně byl jedním z poutačů výstavy.
Valena se narodil v Praze českému otci a slovinské matce. Jeho otec, člen katolického disentu, však během stalinské éry po politickém procesu skončil ve vězení, kde posléze zemřel. Mladý Tomáš tak raději v šedesátých letech odešel do západního Německa, kde vystudoval architekturu, a časem se z něj stal renomovaný odborník na středoevropský urbanismus. Věnoval se zejména topografii velkoměst, o čemž napsal řadu studií a připravil několik výstav. Dalším Valenovým zájmem byl právě Plečnik. Zejména se snažil porozumět a vysvětlit jeho tvorbu prostranství, tedy zahrad a nádvoří.
Spolupráce s Tomášem Valenou byla vždy velkým zážitkem a autor těchto řádek se jen těžko smiřuje s tím, že nás tento nadaný architekt a teoretik po krátké těžké nemoci v únoru navždy opustil.
Další velkou ztrátou je nedávný odchod architekty Růženy Žertové (* 1932). Kdyby nenavrhla nic jiného než dnes už kultovní obchodní dům v Pardubicích, zapsala by se zlatým písmem do knihy velkých osobností naší architektonické scény. Ostravská rodačka studovala architekturu na brněnské technice u Bedřicha Rozehnala a poté ještě krátce scénografii u Františka Tröstera na pražské DAMU. Věnovala se designu, například návrhům šperků nebo svítidel, projektovala také rodinné domy včetně vlastního.
Proti panelákové šedi
Zejména v sedmdesátých letech také navrhovala moderní obchodní domy především pro síť Prior. Je podepsaná pod stavbami v Košicích, Michaľovcích, Ústí nad Labem a v Pardubicích. Ten poslední vyrostl nedaleko městského centra v letech 1971–1974.
Pro nás, mladé studenty architektury, pardubický Prior tehdy působil jako zjevení. Budova měla jasně červenou fasádu, která v dobové panelákové šedi výrazně vynikala. Nezvyklý byl i „kosmický“tvar oken. Dům předběhl vývoj architektury o několik let: dnes bychom jej totiž bez váhání zařadili k postmodernismu, ten se však u nás objevil až později.
Navzdory velkému talentu a péči o stavby od celku až po detail zůstávala Růžena Žertová vždy stranou zájmu. Teprve v posledních letech se dočkala vlastní monografie a byly jí věnovány odborné stati. Její nejslavnější dílo však nedopadlo dobře. V sousedství Prioru (dnes Tesco) v Pardubicích vyrostla nevzhledná předimenzovaná krabice nového nákupního centra, která původní budovu těžce poškodila.
Jeden navrhl stožár na Pražském hradě podle Plečnika, druhá svým modernistickým pojetím předběhla dobu, třetí byl významný teoretik. Ohlédněme se za architekty, kteří letos završili svou životní pouť.
Pardubický Prior působil jako zjevení. Budova měla jasně červenou fasádu, jež v tehdejší panelákové šedi výrazně vynikala. Nezvyklý byl i kosmický tvar oken.
Postmoderní teorie
Závěrečnou krátkou vzpomínku pak věnujme významnému americkému teoretikovi architektury a landscape architektovi Charlesi Alexanderu Jencksovi (* 1939), který nás opustil 13. října.
Jencks byl především skvělým komentátorem vývoje světové architektury od šedesátých let minulého do počátku tohoto století. Věnoval se především revoluci na světové scéně a nástupu nového stylu – postmodernismu.
Jeho knížka Jazyk postmoderní architektury z roku 1977 se dočkala řady vydání a pro jednu generaci československých projektantů byla doslova biblí. Méně už je známo, že se tento někdejší absolvent amerických a britských škol věnoval rovněž navrhování působivých kontemplačních zahrad ve Skotsku.