Západní Němci nás po Listopadu drtili

LN Je 30 let po pádu berlínské zdi z vašeho pohledu vůbec co oslavovat?

Samozřejmě že je co oslavovat! Považuji pád berlínské zdi za symbol svobody a demokracie ve střední Evropě, a tím pádem i za celosvětový symbol konce studené války. A pokud to není důvod k oslavám, pak už nevím.

LN Vybaví se vám z té doby nějaký klíčový okamžik?

Tehdejší události měly předehru. Vzpomeňme na jednání u kulatého stolu v Polsku či zahájení demontáže hraničního systému mezi Maďarskem a Rakouskem. Osobně považuji za naprosto zásadní projev tehdejšího sovětského vůdce Michaila Gorbačova v OSN z prosince 1988.

Z jeho slov vyplývalo, že Sovětský svaz se značně proměnil. Hovořil o svobodě volby společenského uspořádání, oznámil stažení půl milionu vojáků. To bylo zásadní poselství. Pro nás v disentu se tím otvíral prostor, který bylo třeba vyplnit.

LN Jak jste se o Gorbačovově projevu dozvěděl? Nepodléhal cenzuře?

Přečetl jsem si ho v tiskovém orgánu naší komunistické strany Neues Deutschland. Oni totiž jako jediní přetiskovali jeho projevy v plném znění bez zásahů – pouze je přeložili. Když nastoupil Gorbačov v roce 1985 k moci, byl jsem možná jedním z mála, kdo jeho vyjádření sledoval a kdo kvůli tomu dobrovolně četl tyhle noviny, které jinak představovaly hodně nechutné čtení.

LN Co konkrétního jste začali podnikat?

V únoru 1989 jsme se rozhodli založit sociálnědemokratickou stranu. Pro srovnání, o několik dní později začaly ve Varšavě rozhovory mezi komunistickou vládou a opozicí. Nikdo tenkrát nevěděl, kam to povede. Například tehdejší maďarský premiér Miklós Németh jel do Moskvy sondovat u Gorbačova, jak bude reagovat na zavedení systému více stran. A sovětský vůdce byl podle všeho úplně v pohodě.

Maďarsko a Polsko ale byly ve vývoji úplně někde jinde než my. Když přijel Gorbačov v říjnu 1989 na výročí vzniku NDR do Berlína, pronesl památná slova, že „kdo přijde pozdě, toho potrestá život“.

LN Jak reagovali východoněmečtí komunisté (SED) na snahu založit stranu mimo jejich mocenský monopol?

Nejdřív jsme museli získat podporu v rámci opozice, což ale nebylo jednoduché. Málokdo chtěl zakládat nějakou novou stranu, protože stranictví jako takové bylo silně zdiskreditované.

Rozhodli jsme se ale zcela vědomě pro založení sociální demokracie. Byl to historický politický proud s kořeny v 19. století, který chtěl dát hlas utlačovaným. Přesně

Koncem 70. let vystudoval

■

evangelickou teologii a do roku 1988 působil jako pastor

v Mecklenbursku-Předním Pomořansku. Do prvního konfliktu s režimem se dostal, když odmítl základní vojenskou službu.

Podílel se na řadě opozičních

■

aktivit v bývalé NDR a později

patřil ke spoluzakladatelům Sociálnědemokratické strany NDR (SDP). Po prvních svobodných volbách se stal poslancem demokraticky zvoleného parlamentu a posledním východoněmeckým ministrem zahraničí. Až do roku 2009 byl poslancem Spolkového sněmu za německé sociální demokraty (SPD). Stál mj. v čele Sdružení pečující o válečné hroby.

Je ženatý, má 6 dětí.

■

to byl i náš záměr. Ale možná nejdůležitějším důvodem bylo, že jsme chtěli Sjednocenou dělnickou stranu (SED) provokovat. Vznikla totiž v roce 1946 vynuceným sloučením komunistů a sociálních demokratů v sovětské zóně. Zmíněnou událost pak symbolizovalo její logo v podobě dvou rukou v pevném stisku.

A my jsme chtěli i obrazně řečeno tu sociálnědemokratickou z nedobrovolného svazku vysvobodit.

LN Kdy vám začalo být jasné, že NDR bez vlády komunistů velmi rychle zanikne?

Naším prvotním cílem bylo demokratizovat zemi s tím, že ostatní se uvidí. Bylo ale jasné, že když policie a armáda v říjnu 1989 nezasáhly proti pokojným demonstracím v řadě měst, nemůže to dopadnout zle. Po pádu berlínské zdi bylo zjevné, že už nemůže být obranným valem, který by držel naše lidi v kleci.

Někdy koncem listopadu jsme pochopili, že demokratizaci NDR nepůjde oddělit od snahy na spojení se západním Německem. A další vývoj se tomu krůček po krůčku přibližoval – od jednání u kulatého stolu v prosinci 1989 přes svobodné volby, měnovou unii se SRN až po sjednocení.

LN Takže rozjetý vlak se už nedal zastavit...

Veřejnost to tak chtěla. Proto se nabízí otázka, proč teď, 30 let od těchto událostí, panuje mnohde ve východním Německu tak špatná nálada. Vysvětluji si to tím, že se málokdy mluví o druhé části příběhu. Zástupci bonnské vlády nás při jednáních válcovali, nedávali nám šanci. Často jsme cítili, že z jejich strany chyběl vůči nám náznak nějakého respektu.

Západní politici podávají sjednocení zkratkovitě: otevřela se zeď, pak přišel kancléř Helmut Kohl, zavedla se západoněmecká marka a země se sjednotila. Úplně se pomíjí, že tomu předcházela jednání dvou nezávislých států.

LN Stačí to jako vysvětlení?

Když si dnes někdo stěžuje na poměry, říkám mu: Nedělali jsme tehdy nic jiného, než že jsme respektovali vaši vůli. Jakou vládu jste si v březnu 1990 zvolili, takovou jste dostali. Chtěli jste rychlé sjednocení, tak jste ho dostali, se všemi důsledky.

LN Bylo by jejich rozpoložení lepší, pokud by bylo vidět víc východních Němců na důležitých pozicích?

Asi ano, ale trochu si za to můžeme sami. My jsme na poslední chvíli ještě stihli prosadit zpřístupnění svazků tajné policie Stasi.

Spolková vláda je původně chtěla zavřít do archivů. Tento krok byl nutný, zároveň se pak začaly objevovat kompromitující materiály. Veřejnost nerozlišovala, jestli někdo byl veden jako agent, či spolupracovník, prostě je začala házet všechny do jednoho pytle, bez ohledu na míru provinění. Hodně lidí bylo obviněno neprávem, ale už zmínka o Stasi pro ně znamenala konec kariéry. Tím vznikl názor, že kdo žil v NDR, je podezřelý.

LN Existuje něco specificky východoněmeckého, co vám po těch třiceti letech chybí?

(Smích) Ano, chybí mi nudistické pláže. Před rokem 1989 byly součástí východoněmecké kultury a běžně přístupné. Pruderní západní Němci je však vytlačili na okraj, někam vedle pláží pro pejsky.

Díky sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi se i ve zkostnatělém východním Německu otevřel prostor pro protikomunistickou opozici, říká jeden z jejích představitelů Markus Meckel. Později byl posledním šéfem diplomacie Německé demokratické republiky.

CVeílcýerčotzěhtoevnoar čtěte na