Elektroauta nebude kde nabíjet

Kdo využije emisními cíli vynucenou elektromobilitu ve svůj prospěch a kdo na ni doplatí?

Už příští rok se naplno ukáže, jak Česko zaspalo s výstavbou dobíjecích stanic pro elektromobily. Až Škoda Auto znásobí počet elektrických aut v ulicích, ani desítky nově otevřených stanic nebudou stačit. A to i kdyby měla většina zákazníků možnost dobíjení doma.

V posledních měsících je už hlavně v Praze znát, jak málo nabíjecích stanic pro elektromobily je. Co stačilo pro pár desítek aut, není dost pro stovky – a budou jich tisíce. Jen první elektromobil Škody, eCitigo iV, v prodeji překoná ty nejúspěšnější vozy do zásuvky současnosti. K tomu je třeba připočítat hybridní superby, které si jejich majitelé budou také tu a tam chtít dobít z veřejných stanic.

Už dnes je stále častější situace, že je řidič u nabíjecí stanice druhý, ale i čtvrtý na řadě. Což opravdu není totéž jako být čtvrtý u stojanu na benzince. Drtivá většina rychlodobíjecích stanic umí elektřinou svižně plnit jen jediný vůz, druhý pak musí použít násobně pomalejší střídavý proud nebo vyčkávat na dobití toho prvního.

Kdo chvátá, je nucen objet i několik stanic, což je ovšem možné jen ve městech. S malým zbývajícím dojezdem je nutno čekat. U některých míst je sice možné přes internet zjistit, zda jsou právě obsazená, to se ale může během pár minut změnit. Kdo si naplánuje, že se cestou za příbuznými zastaví na kávu a během této přestávky nabije, může mít smůlu.

Řada lidí záhy zjistí, že síť není taková, jak si nad mapou představovali. Dobíjecí místo v okolí nebo po cestě nedává záruku, že bude volné. Ani záruku, že bude fungovat. Tras po Česku, kde by na tom nezáleželo, protože další stanice je opodál, je zatím jen opravdu málo.

Víc slov než reálné podpory

Nové stojany buduje ČEZ, E.ON, MOL a řada dalších firem, ale ne tak rychle, jak by bylo třeba. Stačí se s nimi bavit o tom, jak je to s povolováním a zákony.

Můžeme si ukázat, kde je chyba. Povolování stanic trvá příliš dlouho, stát i jednotlivá města o tom spíš mluví, než že by to reálně podporovaly. Stejně tak hotely nebo nákupní centra vyčkávají, až bude někdo zásuvku vyžadovat. A až to bude potřeba, budou dva roky obíhat všechna povolení.

Pokud mají v Česku přibývat tisíce a do budoucna desetitisíce elektroaut ročně, bude muset být síť možností dobíjení mnohonásobně hustší. Musíme všechna města pokrýt alespoň pomalými stojany a všechny hlavní tahy těmi rychlými.

Česko se přihlásilo k evropským cílům snižování emisí skleníkových plynů, a automobilky je bez elektromobilů nebudou schopny splnit. Automobilový průmysl je přitom páteří české ekonomiky.

I když se může zdát, že prodeje elektroaut v Česku výrobce nezachrání, v oboru je velkým tématem hlavně vstřícnost jednotlivých zemí. Politici samozřejmě mohou mít různé názory na smysluplnost elektromobility, ta je ale největším stávajícím tématem autoprůmyslu. Rozhoduje se i o tom, kde se budou komponenty pro elektrická auta vyrábět. Teď jde o to, kdo emisními cíli vynucenou změnu využije ve svůj prospěch a kdo na ni doplatí. Nikdo

v tuto chvíli nechce zaspat – a miliardy eur se rozhazují na všechny strany.

Peníze půjdou spíš tam, kde vlády tento směr podporují. Premiér Andrej Babiš na jaře prohlásil, že uchrání Česko před evropskými nesmysly, jako je výroba elektroaut. To je sice výrok, který se bude řadě manažerů z autoprůmyslu líbit a premiéra za něj pochválí, jenže až dojde na lámání chleba, investice nasměrují spíše k zemím, jež se k elektromobilitě budou aktivně hlásit. Zákony, které výstavbu dobíjecích stanic usnadní, a pár stovek milionů třeba pro obce, aby vybudovaly nebo podpořily nabíjecí stanice třeba na veřejných parkovištích, je totiž to nejmenší, co lze udělat.

Pokud mají v Česku přibývat tisíce a do budoucna desetitisíce elektroaut ročně, bude muset být síť možností dobíjení mnohonásobně hustší

Až přijdou běžní uživatelé

Prodej elektrických škodovek, které začnou plnit silnice už v lednu, změní i další podstatnou věc: dosud je elektromobilita záležitostí hlavně nadšenců a průkopníků. To je o dost jiná skupina zákazníků než běžní uživatelé. Nadšenec si zvládne najít dobíjecí stanici v několika aplikacích, smíří se s tím, že potřebuje několik čipů u různých energetických společností, a zvládne i dlouhé čekání na nabití vozu. Protože je to pionýr a pro ostatní objevuje nepoznanou zemi. Normální řidič ale nic z toho řešit nechce. Chce všechny možnosti nabití najít na jednom místě a chce mít možnost je všechny snadno použít a zaplatit. A nebude chtít čekat. Ani v otevřené sjednocené Evropě by neměl přejezd hranice vyžadovat další čipy, aplikace a jiná pravidla.

Ukazuje se, že ani řadě firem, které nabíjecí stanice budují, tohle nedochází. A tak musíte u stojanu načíst QR kód, stáhnout si aplikaci, zaregistrovat se, zadat svou kartu, provést kontrolní platbu, při ní samozřejmě zadat SMS kód a teprve pak můžete nabíjet. A to i když je to nabíjecí stanice zdarma. Naprosto neporovnatelné s Teslou, kterou stanice pozná sama přes kabel – a dobíjení se následně zaplatí v servisu. Úplně bez starostí.

Pokud tahle první česká opravdová vlna elektromobility tvrdě narazí, už možná žádná další nepřijde.