Sázíme, či kácíme budoucnost?
Ministerstvo životního prostředí navrhuje významné usnadnění kácení stromů ve městech
Zeleň v urbanizovaných oblastech je jedním z klíčových adaptačních opatření na změny klimatu, protože ve městech a obcích žije převážná část obyvatel České republiky. Na podporu sázení ve městech se zaměřuje společná kampaň Ministerstva životního prostředí a Nadace Partnerství „Sázíme budoucnost“, jejímž cílem je vysázet do 5 let 10 milionů nových stromů. –Na webových stránkách ministerstva životního prostředí můžeme pravidelně číst tyto bohulibé zprávy doprovázené snímky členů vlády při výsadbě stromků. O to paradoxněji působí skutečnost, že právní úprava ochrany stromů před kácením a povinnosti tzv. náhradní výsadby se v posledních letech neustále oslabuje a dále oslabovat má.
Nejnovějším příkladem je návrh obsažený v tzv. invazní novele zákona o ochraně přírody a krajiny, jehož předkladatelem je ministerstvo životního prostředí. Navrhuje se zde zrušení povolování kácení dřevin, které rostou v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací, a zavedení pouhé povinnosti oznámit zamýšlené kácení 15 dnů předem. Kácením, navíc bez možnosti uložit povinnost náhrady výsadby a bez možnosti zapojení veřejnosti, jsou tak ohroženy prakticky všechny stromy v ulicích a tudíž většina stromů ve městech.
S vyloučením veřejnosti Udivující je již to, že návrh je součástí novely zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších zákonů v souvislosti s implementací právních předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů. S tématem invazních druhů nemá usnadnění kácení dřevin v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací zjevně nic společného.
Pokud kácení dřevin v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací nebude vyžadovat standardní povolovací řízení, nebudou se k němu moci vyjadřovat občané prostřednictvím svých občanských sdružení. Zda se stromy nacházejí v ochranném pásmu vodovodu nebo kanalizace, přitom netuší nejen veřejnost, ale v řadě případů to může být obtížně zjistitelné i pro správní orgány. Stromy na místě mohou růst podstatně déle, než se k nim „přiblížil“vodovodní řad či kanalizační stoka a ocitly se tak v jejich ochranném pásmu.
V tzv. oznamovacím režimu kácení není možné uložit povinnost náhradní výsadby, to lze pouze v rozhodnutí o povolení kácení. Neustále se přitom rozšiřuje okruh původně výjimečných případů, kdy provozovatelé nejrůznějších zařízení mohou v jejich ochranných pásmech kácet na základě pouhého oznámení a bez toho, že by jim orgány ochrany přírody mohly uložit povinnost jakékoli náhradní výsadby. V posledních letech bylo změnami právní úpravy téměř znemožněno regulovat kácení dřevin v okolí železničních drah, usnadnilo se kácení bez náhrady v ochranných pásmech zařízení pro rozvod tepelné energie, nyní se totéž navrhuje u dřevin v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací a rovněž za účelem zajištění bezpečného a spolehlivého provozu skladovacích zařízení, produktovodů a ropovodů.
Oslabování ochrany stromů Jistě je třeba přivítat vznik dotačního programu Státního fondu životního prostředí na výsadbu stromů a veškeré dobrovolné sázení. Není však důvod vynakládat veřejné prostředky na výsadbu a péči o dřeviny tam, kde by měl společenskou a ekologickou újmu alespoň částečně kompenzovat subjekt, který ji kácením způsobil. Veřejné prostředky mohou být rozumněji použity na další opatření ve prospěch stromů typu výkupu pozemků. Navíc rozsáhlá kácení na oznámení v nejrůznějších ochranných pásmech, chápaná jako právní nárok provozovatele a bez možnosti orgánu ochrany přírody uložit povinnost náhradní výsadby, podporují neuvážené plošné kácení, tj. vedou k tomu, že provozovatel není nijak motivován uvědomovat si širší společenský kontext svého jednání.
Realita „sázení a kácení“je dosud bohužel jiná, než by naznačovaly kampaně za výsadbu stromů a přísliby vedoucích představitelů státu, měst a obcí. Neustále se oslabuje právní ochrana stromů před kácením, možnosti veřejnosti „do toho mluvit“(nedávno např. kácení dřevin pro účely stavebních záměrů) i možnosti samotných orgánů ochrany přírody kácení regulovat a ukládat kácejícím subjektům náhradní výsadbu a následnou péči o ni. Všeobecně známou skutečností je, že vysazené stromy ve velké míře hynou vlivem stupňujícího se sucha a mnoha dalších nepříznivých faktorů. Slíbené počty stromů se vysadí někde na periferiích měst, kde proti městskému tepelnému ostrovu moc nepomůžou, i kdyby ideálně prosperovaly. Ve výsledku funkčních stromů ubývá a dále bude ubývat, pokud nepochopíme, že základem je důsledná ochrana před zbytečným kácením, i když to nezřídka znamená jít do konfliktu a je tedy méně populární než fotit se u sázení.
Funkčních stromů ubývá a dále bude ubývat, pokud nepochopíme, že základem je důsledná ochrana před zbytečným kácením