Macron je na koni, Francie roste
PAŘÍŽ/PRAHA Dlouhá léta to vypadalo, že postavení Německa jako hospodářského i politického lídra sjednocené Evropy je neotřesitelné. Teď se však objevují náznaky, že Němcům by mohli brzy šlapat na paty Francouzi. A to by mohlo přepsat i politickou architekturu Evropské unie, zejména ve světle plánovaného odchodu další „těžké váhy“, Spojeného království.
Projekce ekonomického růstu na základě národních statistik totiž za celý rok 2019 předpovídá Francii v porovnání s Německem více než dvojnásobný růst (meziročně o 1,3 procenta) a podobně tomu má být i příští rok. Příznivou trajektorii francouzského hospodářství potvrzují i další čísla: nezaměstnanost poslední dobou znatelně klesá, zvýšil se příliv zahraničních investic a o důvěře byznysu v budoucnost svědčí také rychle rostoucí počet nových startupů i běžných firem.
Podle finanční a mediální společnosti Bloomberg je příznivý ekonomický vývoj ve Francii zejména výsledkem reformního úsilí prezidenta Emmanuela Macrona. Ten nastoupil do Elysejského paláce v květnu 2017 a mezi hlavní body jeho ekonomického programu patřilo rozhýbání pracovního trhu (mj. usnadněním výpovědí ze strany zaměstnavatelů), snížení daní pro velké korporace či zpřísnění podmínek pro dávky v nezaměstnanosti.
Nejprve reformy, až pak rozšíření
Macron se přitom od loňského listopadu musel potýkat s celonárodními protesty tzv. žlutých vest. Demonstrace, které místy nabyly násilného charakteru, směřovaly zejména proti údajným negativním dopadům reforem na chudší obyvatele; Macron se sice nakonec v dílčích věcech rozhodl ustoupit (např. nedošlo ke zvýšení daně z pohonných hmot), ale základ změn zůstal zachován.
„Nikdo a nic nás neodradí od prosazování reforem (...) Kvůli tomu byl Emmanuel Macron zvolen,“řekl francouzský ministr financí Bruno Le Maire Rádiu RTL.
Úspěch na domácím poli může Macronovi pomoci v prosazování francouzské agendy v eurounijní politice – zde se přitom francouzské postoje od těch německých nezřídka liší. To se týká např. fiskální politiky, kde Francouzi plédují pro větší flexibilitu, či budoucího rozšiřování Evropské unie. Podle Macrona je nejprve třeba provést reformu EU a teprve poté spustit proces přijímání dalších členů.
Na zasedání Evropské rady v říjnu stála Francie v čele států, které zablokovaly zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií. Podle Macrona by „předčasné rozšíření nepřineslo prospěch nikomu“a francouzský prezident se tak otevřeně postavil proti názoru Německa.
Zatímco Německo se obává pádu do recese, druhá největší ekonomika eurozóny, Francie, má „našlápnuto“. Pozice Francie v rámci Evropské unie tím může posílit a prezident Emmanuel Macron by mohl prosadit víc ze své agendy.
Zemi stále tíží obří dluh Navzdory úspěšnému ekonomickému vývoji ve Francii však není na pořadu dne, aby země galského kohouta vystřídala Němce na pozici evropské hospodářské jedničky. Absolutní velikostí hrubého domácího produktu (HDP) Francie za Německem stále daleko zaostává a rozdíl je zřetelný i při porovnání HDP na hlavu (nejčastěji používaného ukazatele materiálního bohatství): zde Německo „vede“nad Francií o více než 10 procent.
Francouzské hospodářství navíc dlouhodobě tíží obří státní dluh, který dosahuje téměř 100 procent ročního HDP a v absolutním vyjádření je nejvyšší v Evropě. Nezaměstnanost, i přes nedávný pokles, zůstává nad průměrem Evropské unie a problémem je i rozbujelý a nákladný veřejný sektor, konzumující 56 procent všech státních výdajů.