Tučné časy a hubená opozice P

Ekonomický boom pomohl ANO. Nechtějí-li s ním rivalové po volbách vládnout, musejí zabrat

ohled na poslední sadu preferencí od různých agentur není pro opozici příjemný. ANO se pohybuje okolo třiatřiceti procent, za ním jsou v odstupu (poslední dobou rozhádaní) Piráti a ODS a pak už jen tříšť stran pod deseti, ba pod životně důležitými pěti procenty. A zatímco Trikolóra, patrně na úkor SPD a ODS, pozvolna stoupá, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN dlouhodobě bruslí na tenkém ledě těsně nad pětiprocentní hladinou, nebo se už často boří dokonce pod ni.

„Při daném rozložení podpory ostatních stran ANO výrazně získává na mandátech,“upozorňuje agentura STEM. Pokud by volby dopadly podobně jako její poslední výzkum, mohlo by si ANO pro dvoustrannou koalici vybírat z šesti stran. A to i díky relativně velkému propadu hlasů v šetření zmíněné agentury, kde se trojice stran, TOP 09, STAN a Trikolóra, pohybuje jen něco málo nad čtyřmi procenty. Kdyby volby dopadly dle tohoto průzkumu, utržilo by ANO za 33 procent hlasů dokonce 92 neboli 46 procent mandátů, tedy skoro samo nadpoloviční většinu.

Díky globální ekonomické konjunktuře zažívá Česká republika již několik let tučné časy. Vláda tak může obyvatelstvu celkem snadno dokazovat, že plní hlavní volební slib (slogan) hnutí ANO: Bude líp. Posouzení, nakolik se jedná o zásluhu vlád, na nichž hnutí Andreje Babiše od roku 2013 participovalo, a nakolik jde o prosté štěstí, že si sedlo do vládních křesel ve správnou chvíli, ponechme ekonomům. Tučné časy každopádně představují neoddiskutovatelný fakt, skoro konstantu, která by dle nynějších prognóz měla ještě vydržet, byť v trošku pohublejší formě.

Opoziční paběrkování

Pro opozici ale tučná léta zpravidla bývají léty hubenými. Může sice, podobně jako ta česká, poukazovat na zbytečné rozhazování třeba v podobě slev na jízdném, na nízkou míru vládních investic, na stále neřešenou a odkládanou důchodovou reformu, nicméně většina voličů se rozhoduje spíše dle aktuálního stavu. Asi i proto opozice vsadila na morální stránku politiky, konkrétně především na kauzu Čapí hnízdo. Případ sice ještě může oživit nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, leč v tuto chvíli platí, že trestní stíhání premiéra je prostě zastaveno.

Středopravicová opozice se tudíž snaží přijít s novými či spíše staronovými tématy, vzhledem ke svému dlouhodobému zaměření především ekonomickými. Boj proti vládnímu daňovému balíčku je však spíše rozcvičkou, od níž si nelze slibovat nějaký zvrat v preferencích.

Vláda udává tón, opozice jen paběrkuje. Nebo napodobuje, což je patrné na ODS, jež vyrukovala s kampaní „Země, která vítězí“. Jde vlastně o specifickou variaci na premiérovu čepici s nápisem „Silné Česko“z letošních voleb do Evropského parlamentu, respektive na celkovou politickou vizáž Andreje Babiše, jenž se dávno nastylizoval do role schopného technokratického fachmana, jemuž záleží na úspěchu České republiky a na tom, aby z něj „naši lidi“, jak často říká, něco měli.

Takzvané zavedené strany si často stěžují, že jim Andrej Babiš vykradl programy. To se ale v politice často děje, ostatně, i tu zmíněnou kšiltovku si „vypůjčil“od Donalda Trumpa. Hnutí ANO lze určitě interpretovat i jako mix toho nejlepšího (ve smyslu nejpřitažlivějšího), co zde dříve nabízely ODS a ČSSD. Nedávali lidé Klausově ODS v devadesátých letech hlasy hlavně kvůli slibu, že zavede trh bez přívlastků, „nakopne“tím ekonomiku a bude líp? A nepřesunuli se mnozí z nich později k ČSSD, když zažili, jak neviditelná ruka trhu dovede člověku také pěkně nafackovat, a že se tudíž docela hodí mít pod zadnicí nějaký ten sociální polštář? ANO situačně osciluje mezi oběma polohami, přičemž ekonomický boom mu umožňuje velkou štědrost i vůči jedné z ekonomicky nejohroženějších skupin – důchodcům. Ti jsou ale z hlediska volebního trhu skupinou nejperspektivnější, poněvadž jejich podíl ve společnosti stoupá a na rozdíl od mladých poctivě chodí volit.

Nedávali lidé kdysi ODS hlasy hlavně kvůli slibu, že zavede trh bez přívlastků, „nakopne“ekonomiku a bude líp?

Rok na zvrácení preferencí

Žádné experimenty, kopírovat na Západě zavedené a fungující – zněla v devadesátých letech základní politická premisa Václava Klause, často zdůrazňovaná v polemikách s intelektuálním či disidentským křídlem Občanského fóra. Andrej Babiš de facto nedělá nic jiného. Lze mu jistě namítnout, že si s tím může vystačit jen na pár let dopředu a pak se plně a nemilosrdně projeví důsledky odkládaných reforem, prázdno sýpek, kde měly být nyní vytvořené rezervy. Na podobné námitky se však, všude ve světě, těžko shánějí voličské hlasy.

Po minulých volbách se ANO dalo hypoteticky vyšachovat z vlády jen s pomocí extrémních stran. Zůstanou-li současné trendy zachovány, půjde v principu to samé říci i po těch příštích volbách. Opozice má tudíž zhruba rok na zvrácení preferencí ve svůj prospěch, jinak se musí začít připravovat na vládnutí s Babišem. Některé strany ale třeba budou palčivého dilematu ušetřeny, jelikož nezačnou-li se sebou něco dělat, skončí již před branami parlamentu.