Sebrali nám Prahu. Nám, měšťanům
Z metropole je čím dál větší lunapark pro turisty. Mohou za to všechny partaje, které se podílely a podílejí na řízení města
Několik Thajských rájů, nabízejících léčebné procedury s rybičkami, muzeum sexu, dvě muzea voskových figur, muzeum mučení, „muzeum“čokolády, na první pohled pochybné privátní podniky. Ne, nejsme na bulváru Clichy ani na Reeperbahnu v Hamburku, ale v nejryzejším historickém centru Prahy stověžaté.
Pražan, který se dnes vydá do historického centra a nezabloudil tam řekněme jeden dva roky, nechť před vycházkou požije uklidňovací prostředek. Protože uvidí, jak se hrůzy na lapání turistů rozlezly ještě dál a houšť. A ti, kdo si myslí, že na Malé Straně je to katastrofa, ať přejdou po Karlově mostě, tedy pokud se jim podaří prorazit si cestu davy turistů lezoucích po sochách a schopných skočit vám z nich doslova na hlavu. Pak uvidí, co se děje na Královské cestě, a spadne jim čelist.
Hovadiny všeho druhu
Historické centrum města se změnilo v ten nejpokleslejší lunapark, v němž Pražané mohou maximálně posloužit jako stafáž představující domorodce a dokládající, že město je ještě obydleno. Nemají ale skoro žádná práva, a ozvou-li se kvůli permanentnímu řevu, jsou označováni za zpozdilce, kteří nechápou světový ruch velkoměsta. Chudáci bydlící v Praze 1 si nemají kde nakoupit jídlo, nepočítáme-li předražené Žabky a vietnamské Fivuzy, které jsou hlavně narvané chlastem.
A co teprve chtít zboží drogistické, cedník nebo žárovku, dát si spravit boty či udělat nové klíče. Například od Prašné brány až po Můstek není jediný normální krám – a přitom přízemí všech domů jsou obsazena obchody. Ale z toho to, co nabízejí, člověka rozbolí hlava – nejodpornější kýče, s prominutím hovadiny všeho druhu vydávající se za české sklo, šperky, loutky a kdovíco ještě. Gastronomické zboží nevalné kvality, které podnikavci turistům vtloukli do hlavy jako pravé staročeské pochoutky.
Městská reprezentace na tento stav léta kašle, volby nevolby. Nic se nemění, leda k horšímu. To pražští konšelé dovolili, aby se všechno rozlezlo jako rakovina, a pochopitelně to pořád postupuje dál, částečně zamořená už je i Národní třída. Už slyším oponenty s jejich neviditelnou rukou trhu, když to přece někdo chce a koupí to, je všechno v pořádku, nelze omezovat svobodné podnikání a podobně. Fajn, jenže všechny tyto aktivity jsou pro Prahu naprosto ostudné, nemají s její kulturou, koloritem, dějinami vůbec žádnou souvislost. Komu patří všechna ta muzea mučení, sexu, nevkusné hračky, thajské masáže, kdo tu pere peníze, bůh suď.
Když se vymění na radnici obsada, zpravidla to lehce zabouří, třeba se spustí vysvětlovací kampaň pro turisty nebo se zaženou ošklivé reklamní pandy. Jenže to je lehce odstranitelné zlo, ale začít s důslednými restrikcemi a vykopat z ulic historického centra všechny výše zmíněné pochybné a nevkusné obchodní aktivity a udělat z něj kultivované prostředí adekvátní jedinečným stavebním památkám, to by teprve byla fuška.
Cestou od Prašné brány přes Melantrichovu ulici na Můstek se pasantovi několikrát zvedne žaludek. Kdo třeba dovolil zničit a zamořit přízemní interiér funkcionalistického Gočárova domu v Celetné, který slavný architekt stavěl pro Baťův obchodní dům? Nezmákli to ani komunisti, boty se tam prodávaly i za nich. Dnes je tam mimořádně stupidní dům čokolády a interiér připomíná strašidelný zámek na matějské. Je to přehlídka nevkusu, i kdyby tu prodávali tu nejlepší čokoládu na světě, v takovém kvelbu přejde chuť. Zvlášť když na jeho konci čeká muzeum voskových figurín, kam zřejmě nezabloudí ani noha. Třeba v Melantrichově býval léta obyčejný krám s látkami, dnes je tam už dlouho prodejna nejrůznějších šmejdů ze skla a porcelánu. Lidé si pochopitelně kupují a budou kupovat kýče, to je normální, ale úchylné je, že zde se nic jiného než tohle haraburdí neprodává.
A mohli bychom pokračovat do nekonečna, byty v celé lokalitě a dál přes Havelský
trh a Rytířskou ze značné části slouží jako Airbnb, což je dobře viditelné, protože běžný obyvatel není se svými blízkými vyvalen s nohama do ulice v okně a v ruce s chlastem. A neřve jako tur.
Co se děje, je příšerné a ujeté
Za bolševika byla Praha šedivé, poloprázdné město s poničenými fasádami a tzv. socialistickými podloubími, což byly dřevěné podpěry se stříškami, které zabraňovaly, aby římsy a jiné stavební prvky padaly občanům na hlavu. Jak je v Česku zvykem, z těchto dočasných řešení se v historických centrech měst staly letité kulisy. Prahu za minulého režimu také charakterizovaly stovky zrušených krámů a provozoven, zatlučených, zabedněných, k tomuto stavu se bolševik cíleně dopracovával celých čtyřicet let.
Nesouhlasím s tím, že Praha měla tak zůstat, že masivní komercionalizací přišla o svou magickou atmosféru, protože i tady šel vývoj nepřirozenou cestou. Ale to, co se děje dnes, je zase jinak příšerné a ujeté. Domy jsou krásně opravené, čisté, ale hanobí je obchody, kde se bez výjimky prodává jen šunt a které s přirozeným životem města nemají nic společného. Jakkoli jsem komunistický režim sytě nenáviděla, napadá mě kacířská myšlenka, že je dost těžké určit, co bylo a je horší.
Jsem Pražačka minimálně v osmé generaci, své město mám ráda a mám k němu vztah. Nebudu se z něj a z centra stěhovat, jak nám zuřícím starousedlíkům nedávno radil Radim Špaček. Tvrdil, že jsme nepřející páprdové, kteří jsou hysteričtí, ledva někdo v noci zařve.
Obviňuji z tohoto stavu všechny partaje, které se podílely a podílejí na vedení města. Aniž by k tomu byly oprávněny, sebraly ho nám, pražským měšťanům, a my jsme vlastně úplně ztratili vliv na to, jak naše město vypadá. Udělaly z něj lunapark pro turisty a celá léta ho cynicky vyprodávají, dovolily podivným nájemcům i novým majitelům, aby město exploatovali, a jistě to nebylo z lásky k cestovnímu ruchu. Žádná jiná evropská metropole není v tomto směru tak zdevastovaná a tuto ostudnou situaci si všichni můžeme zvlášť vychutnat u příležitosti třicátého výročí listopadu 1989.
Domy jsou krásně opravené, čisté, ale hanobí je obchody, kde se bez výjimky prodává jen šunt a které s přirozeným životem města nemají nic společného.