Katalánská sláva Slavie

Za remízu 0:0 v Barceloně i za statečný výkon chválí slávisty celý fotbalový svět. Právem!

BARCELONA (od našich zpravodajů) Představte si scénku, která se odehrála dvacet minut po zápase. Obrovitánský stadion Camp Nou už byl liduprázdný, přes šedesát tisíc lidí se rozprchlo do barcelonských ulic a na tribunách se mihotala už jen uklízecí četa.

V tu chvíli vyšel z tunelu obránce Vladimír Coufal, už bez kopaček, jen ve zpoceném dresu. Z každého jeho pohybu jste poznali, jak je vyždímaný. Ale stejně se ještě musel rozhlédnout kolem a taky zavolat domů a vylíčit, jaký to byl zážitek.

Kapitán Tomáš Souček už byl v tu chvíli vysprchovaný, postával v rohu vstupní haly, kde se před chvílí trousili prominentní hosté Barcelony, a opřený o zábradlí vyprávěl příbuzným, kteří za ním přiletěli: „Sotva tahám nohy, ale byla to krása. “

Že si s ním zakaboněný barcelonský superman Messi nakonec v útrobách stadionu odmítl vyměnit dres, i když mu to hned po závěrečném hvizdu slíbil? To rychle přebolelo, protože úterní večer byl výjimečný.

Nejen pro Slavii, ale taky pro celý český fotbal.

I když se najdou rýpalové, kteří vám povědí, že Barcelona hrála až příliš monotónně a Slavia ani jednou netrefila branku. Obojí je pravda, jenže v archivu zůstane vyrovnané skóre.

Remíza 0:0 a statečný výkon mužů v tyrkysových dresech.

Osmačtyřicet zápasů za sebou se na Camp Nou nikomu nepodařilo udržet nulu.

Až Slavia to dokázala.

V Lize mistrů. V nejsledovanější soutěži. Na hřišti nejsledovanějšího klubu. Proti nejsledovanějšímu fotbalistovi.

To může leccos znamenat. Leccos změnit. Bravurní představení brankáře Koláře, záložníka Součka, křídelníka Olayinky i dalších klidně mohla zapůsobit natolik, že v lednovém přestupním termínu dojde k třaskavým obchodům za stovky milionů korun.

Proč by také ne?

Barcelona má zvláštní kouzlo v tom, že se její zápasy v Lize mistrů pravidelně přenášejí do více než 200 zemí světa a její taktické plány rozebírají elitní experti.

Když zrovna proti legendárnímu klubu potvrdíte svou kvalitu, zájemci okamžitě zbystří. A to se právě stalo!

Slávistického výkonu si všiml třeba kouč Arsene Wenger, jenž přes dvacet let trénoval Arsenal. V televizním studiu nadšeně vyprávěl, jak ho nadchla intenzivní práce slávistů.

A chválily i španělské noviny, třeba deník El País: „Slavia je na posledním místě skupiny, ale doma i venku hraje tak, jako kdyby už byla jistým postupujícím. Do každého zápasu jde bez pochyb a obav.“

I to dokládá, kam až parta z Edenu vystoupala. Doma druhým rokem dominuje a na evropské scéně roste do krásy. Po skvělé jízdě Evropskou ligou, kde se zastavila až ve čtvrtfinále na štítu Chelsea, nabrala silný vítr taky v Lize mistrů.

Konkuruje největším jménům a sama lituje, že nemá po čtyřech kolech víc než jen dva body. Bez velkých jmen na soupisce a s rozpočtem, který je proti soupeřům miniaturní, zvládá zázraky.

Bez přehánění.

Vždyť třeba Antonio Conte, kouč Interu Milán, si v úterý po porážce 2:3 s Dortmundem stěžoval, že se těžko dá bojovat o postup, když mu čínské vedení v létě nepřivedlo lepší hráče. Přitom do posil napumpovalo přes čtyři miliardy korun!

Slavia hospodaří neporovnatelně skromněji a přesto Interu funí na záda a trápí každého soupeře ve skupině. Pokud italského giganta příště (27. listopadu) doma porazí, může aspirovat na třetí místo a přestup do jarní fáze Evropské ligy.

Určitě na to má, což dokázal duel v Barceloně. „Klobouk dolů! Pro hráče je takový zápas odměnou za práci, kterou den co den podstupují,“řekl trenér Jindřich Trpišovský.

Je to odměna i pro něj. Než po zápase zašel i s hráči poděkovat za pomoc shůry do kaple schované uvnitř stadionu, barcelonský kouč Valverde mu gratuloval a opakovaně ukazoval zdvižený palec.

A na tiskové konferenci, kde ho katalánští novináři grilovali, vysekl pražskému týmu poklonu: „Málokdo vydrží tempo Slavie. Její chuť do hry a nasazení se musí ocenit. Je dobře, že se takové týmy dostávají do Ligy mistrů, vnášejí do ní osvěžení.“

Chválu z celého světa můžou Trpišovský a spol. brát jako potvrzení, že kráčejí správnou cestou. Vědí, že když se tým fyzicky vymáčkne na maximum a najde zdravou míru rizika, může obstát proti každému. Jak řekl kouč: „Ne pravidelně vítězit, ale vždycky hrát se vztyčenou hlavou.“

Navíc platí: čím víc úspěchů, tím větší sebevědomí. Když si Slavia nepřestane věřit a nezpronevěří se svým zásadám, nemá se čeho bát. Nejtěžší možný test má za sebou – a obstála v něm s vyznamenáním.

Málokdo vydrží tempo Slavie. Její chuť do hry a nasazení se musí ocenit. Přinesla do Ligy mistrů čerstvý vítr.