Rusové a Turci potvrzují Orbánův obrat k východu
Maďarský premiér a turecký prezident si dlouhodobě notují. Nejde jen o prohlubování hospodářských vztahů, ale io společného nepřítele v „Bruselu“.
BUDAPEŠŤ/ANKARA Maďarský premiér Viktor Orbán je v posledních dnech ve svém živlu. Do Budapešti zavítali krátce po sobě dva političtí lídři, kteří jsou na Západě více či méně nežádoucími osobami. Včera přijel turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, minulou středu tam pobýval šéf Kremlu Vladimir Putin.
Orbán a Erdogan udržují již řadu let velmi intenzivní vztahy. Jejich začátky sahají zejména do let 2015 a 2016, kdy byla Evropa zasažena uprchlickou krizí. Tehdy dával maďarský premiér opakovaně najevo, že stojí na straně Ankary, a to v případě potřeby i proti ostatním členům EU.
Když pak před několika týdny zahájila turecká armáda invazi do severní Sýrie a odstartovala útok na tamní Kurdy, podílela se i Budapešť na zmírnění původně ostré rezoluce odsuzující vojenskou operaci. Maďarský premiér to tehdy odůvodnil tím, že Turecko je nejdůležitějším strategickým partnerem Evropy pro zvládnutí uprchlické krize, stejně tak pokud jde o boj proti islámskému terorismu.
Orbán se přitom demonstrativně přátelí nejenom s Putinem nebo Erdoganem, ale i s autoritativními vůdci ve Střední Asii. Tím dává hlavně Evropské unii najevo, že jeho země má i jiné možnosti, než se politicky orientovat výlučně na EU nebo Spojené státy. Někteří experti proto v souvislosti se zmíněnou zahraničněpolitickou doktrínou současné maďarské vlády hovoří o „otevření se východním směrem“.
Orbán v reakci na to vždy opakuje, že se řídí výlučně zájmy vlastní země a jejího hospodářství. Stejně tak, že nemá v úmyslu své partnery poučovat o tom, jak se mají chovat v otázce lidských práv. Opakovaně naopak vyčítá Západu „politiku dvojího metru“. Němečtí nebo francouzští představitelé ho prý kritizují, zároveň pak ale sami s těmito státy dojednávají velké kontrakty.
Politika a velké divadlo
O hospodářské otázky a zejména energetiku šlo i během návštěv Putina a Erdogana v Maďarsku. Vedle toho ale hrála významnou roli i politická inscenace.
Erdogan měl v plánu navštívit mauzoleum osmanského básníka Güla Baby, společníka sultána Sulejmana I., který v 16. století dobyl Budín. Gül Baba je známý jako Otec růží, neboť podle legendy se údajně jeho zásluhou dostaly růže do Uher.
A když byl minulý týden v Budapešti Putin, konaly se souběžně s tím dvě velké konference, nad nimiž převzala záštitu vláda. Jednak šlo o takzvané Euroasijské fórum, kde mimo jiné šéf maďarské centrální banky György Matolcsy ohlásil začátek „nové éry“, která prý vystřídá dosavadní „atlantickou“. Má trvat „mnoho století“a propojit Evropu s Asií.
Na druhé konferenci, jež se konala souběžně s návštěvou ruského prezidenta v Maďarsku, se sešli vysocí hodnostáři křesťanských církví ze zemí Blízkého východu, jako třeba Sýrie či Iráku. Právě Orbán i Putin často sami sebe označují za obránce křesťanství v regionu s převahou muslimského obyvatelstva.
Maďarský premiér dává dlouhodobě najevo, že považuje za inspirativní autoritativní modely vládnutí v Rusku a Turecku. Systémy označované jako „iliberální demokracie“usilují o odbourání hranic mezi mocí výkonnou, parlamentní a soudní, stejně tak o dohled nad nevládními organizacemi. K doktríně patří i teorie o „ústředním silovém poli“s dominantní politickou stranou, z níž vychází veškeré politické rozhodování na roky dopředu.